Facebook
Instagram
Oblíbený zpěvák Dalibor Janda (71) pozval magazín Lifee.cz do své pracovny, kde rád sedává, někdy s knížkou, jindy s kytarou. Tady se věnuje i svému překvapivému koníčku, numismatice. Pracovna je skvěle umístěná ze strany domu a dveře z ní vedou přímo na zahradu, která je zpěvákovou pýchou a o kterou se sám stará.
Zpěvák, muzikant a skladatel Dalibor Janda (a idol mnoha žen) je také numismatikem a sběratelem bust a soch panovníků. O tom všem jsme si popovídali. Hurikán nám ukázal nejen zlaté a platinové desky, které získal během své pěvecké kariéry, na závěr video rozhovoru magazínu Lifee.cz dokonce zazpíval.
Historik Dalibor Janda
Dalibor mě pozval do své pracovny, aby mi ukázal, co krásného tady má a co umí. Například – a to je neuvěřitelné – napsal knihu o numismatice! Málokdo ví, že jsi také numismatik!
Ono to není přímo knížka o numismatice, je to katalog stříbrných střeleckých medailí Rakouska-Uherska. Napsat knížku je něco jiného, nepopisuji numismatiku, ale je to vlastně sebrání všech stříbrných střeleckých medailí, které v té doby byly. To je speciální kategorie, o které se málo vědělo – dnes je to už módní záležitost – proto jsem se do toho přes covid, kdy nám zakázali hrát, pustil a udělal jsem historicky první katalog.
Také jsem si všimla, že sbíráš malé busty panovníků.
Sbírám všelijaké, malé, velké, od velkých soch, které mám v zahradě, od metru osmdesát, až po miniaturní, které jsou velké třeba jen několik centimetrů.
Jak jsi k tomu přišel? Prozradil jsi mi, že máš rád historii, ale nestudoval jsi ji – jak tě to napadlo?
Když tě něco baví, tak to nepotřebuješ studovat, dostaneš se do toho sám. Už ve škole mě historie zaujala, ale tam jsme se o ní moc neučili, jen tak povrchně, pořád svatý Václav a pak Rudolf, takže jsem si myslel, že nám tady vládli asi čtyři panovníci včetně praotce Čecha. Postupně jsem zjistil, že vládců byli desítky a desítky a hlavně že nám přes tři sta padesát let vládli Habsburkové, kteří tady zanechali velice dobrou kulturu a taky díky nim jsme trochu nasměrovaní…
… do západní Evropy, chceš říct.
Ano. A přiznám se, že já jsem pro císařství. Myslím si, že kdyby tady byl osvícený monarcha, tak by to úplně stačilo. Takoví uměli komunikovat, uměli řeči, uměli všechno – a to bylo dobře.
Žít jako kaskadér je fenomén
Takže sbíráš mince, busty panovníků a také sbíráš písničky...
Písničky nesbírám, ty skládám! Sem tam někdo mi písničku taky složil, ale bylo jich jen tak deset procent…
Tak to jsem nevěděla! Dobře, kolik písniček jsi tedy celkem nazpíval?
Na deskách jich vyšlo asi kolem dvou set, ale spousta dalších nevyšla, i když jsem si kolikrát říkal, že je vydám. A ještě předtím byla hardrocková muzika, ale dneska už by bigbíťáci moji hardrockovou muziku asi nevzali.
Myslíš? Vždyť se všechno vrací!
To ano, ale děvčata, které chodí na moje koncerty, nevím, nevím… Nedávno jsme vyhlásili soutěž o nejmladšího a nejstaršího diváka a nejstarší byla paní devadesát sedm let a ještě přiběhla jako rybička až na podium. A nejmladší by měly přijít po svých. Nedávno jsme měli koncert v Boskovicích a byl tam asi desetiletý kluk, který mě opravdu překvapil – měl všechny moje desky, tu poslední si ještě koupil a jmenoval mi všechny moje písničky a věděl o mně úplně všechno – snad ještě víc, než vím o sobě já sám!
Nechytil to od babičky?
Nevím, ale maminka mi říkala, že ona sama poslouchá jinou muziku a její syn si mě našel na internetu a zaujalo ho to. Ono Žít jako kaskadér je fenomén. Jakmile začnu: „Auto na vodu…“ tak už všichni zpívají. Tuhle písničku mají rádi jak rockeři, tak popíkáři nebo folkaři. Je to vlastně moje now how, je moje.
Fanynky svého Dalibora milují
Kolik máš Zlatých slavíků?
Jenom tři.
A České slavíky nemáš?
Ty už ne. Co je to za slavíka? Jakmile to není československá soutěž, konkurence je slabá, Gott už mezi námi není… Už je to slabota.
Máš ještě fanynky, které za tebou běhají s tím, že tě milují?
Ano. A jak mě nahánějí! To ani nemůžu říkat. Ale nikdy neběží jedna sama, běhá jich vždycky víc. Nejhorší je, když během koncertu přistane na jevišti na mikrofonu spodní prádlo, teď je vedro, tak se děvčata, když jsou zpocené, potřebují asi trochu víc odhalit. A nebezpečné je, když se chce některá nechat podepsat kamkoli. Někdy to, když je s ní ještě manžel, který si ťuká na čelo, opravdu nechápu. Nechá se klidně podepsat třeba na ňadro! Nad ňadro nebo na ňadro, jak která. Pořád mám také fanklub, který se o mě stará a samozřejmě jeho členky musím vždycky olíbat. Mám naštěstí velice tolerantní ženu.
Říkáš, že máš tolerantní ženu a co tvoje dcera? Nehlídá tě, když za tebou přiběhnou fanynky?
Jiřinka mě tak trochu hlídá. Dnes už ale chápe, o co jde, už je dospělá, ale když byla menší, kolikrát byla překvapená. Jednou jsme byli v Ostravě a tam na mě skočila recepční: „Daliborku, zlatíčko moje!“ a přitiskla mě k sobě. Jak mě tak držela mezi svými velkými prsy, Jiřinka se na ni podívala a povídá: „Jste normální?“
Dalibore, zazpíváš nám něco?
Zazpívám. Třeba písničku Kde jsi.
Na cenné artefakty bohaté hudební kariéry Dalibora Jandy se podívejte do galerie.
Související články
