Dana se pohádala se svou tchyní Milenou. Ta se totiž nedokázala smířit s tím, že na štědrovečerní večeři servíruje lososa. Sama je totiž zvyklá na kapra.
Je to tak absurdní, že jsem ani nevěděla, co na to mám své tchyni Mileně (60) říct. No řekněte sami, to je opravdu takový problém druh ryby, který se servíruje na štědrovečerní večeři?
U nás doma byl o Vánocích na stole vždy kapr
Pocházím z rodiny, kde to bez kapra nešlo. Táta s mámou se vždycky šli postavit k těm obřím kádím a vybrali si dvě ryby. Já s nim chodila ráda. Koukala jsem se, jak se kapři převalují jeden přes druhého a otevírají pusy. Tehdy jsem ještě netušila, že to není moc humánní a ryby trpí.
Pak jsme měli kapry ve vaně a já si s nimi chodila hrát. Nenáviděla jsem tátu za to, že je dokázal zaříznout a porcovat, když se ještě mrskali. Zatímco máma jednotlivé podkovy smažila, já své rybí kamarády obrečela. A následně jsme je jedli dva nebo tři dny. Třešničkou na tom všem bylo, že jsem kapra nesnášela. Nechutnal mi a vždycky jsem ve své porci měla tolik kostiček, že jsem u stolu strávila minimálně hodinu. Babrala jsem se v studené rybě a trpěla. Na to nikdy nezapomenu...
Když jsem se osamostatnila, na první Vánoce jsem si udělala hromadu řízků. Holky, které se mnou bydlely, jen valily oči. Ale já byla ráda, že můžu konečně jíst něco jiného. A to mi také zůstalo. Později jsem se vdala a o Vánocích na našem stole nikdy nebyla ryba.
Ryby mám ráda, ale kapra ne
Můj manžel Tobiáš (33) neprotestoval. Sám pocházel z rodiny, kde vždy měli kapra, takže byl rád, že ho konečně nemusí jíst. Z taktických důvodů jsme dokonce chodili na návštěvu k rodičům až v době, kdy už měli rybu snězenou. Není to tak, že bychom ryby neměli rádi. Často pečeme nebo grilujeme lososa, Tobiáš má rád tuňáka a dokonce sní i sushi. Ale kaprovi se oba vyhýbáme.
Tobiášovi zemřel před půl rokem tatínek. A když se blížily Vánoce, napadlo ho, že by k nám mohl zavolat mámu, aby alespoň na Štědrý den nebyla sama. Byla jsem ráda, že na ni myslí. Jen jsem se trošku bála toho, co řekne na naši štědrovečerní večeři.
"Co uvaříme?" zeptala jsem se Tobiáše. "Kapra?" nadhodil. Zavrtěla jsem hlavou. Vím, že tchyně má ráda ryby, tak jsem se rozhodla pro kompromis. V rybím krámku jsem si objednala větší filet z lososa.
Na Štědrý večer jsem servírovala lososa
Asi jsem raději měla udělat řízky. Tchyně se už dva dny před návštěvou zajímala, jestli máme kapra a radila Tobiášovi, kde ho má koupit. Ten to vždy nějak zamluvil, nechtěl jí říct, že bude losos. Na Štědrý den k nám Milena dorazila kolem třetí. Byla trochu smutná, protože tohle byly její první Vánoce bez manžela. Tobiáš otevřel víno a nalil jí skleničku, aby přišla na jiné myšlenky.
Pak jsme seděli v obýváku a povídali si. Jen jsem na chvíli odběhla, abych dala do trouby lososa. Měla jsem ho marinovaného se spoustou bylinek. Už to chtělo jenom finální úpravu. Poté jsem se pustila do prostírání a tchyně mi pomáhala. Povídaly jsme si a já u toho pozorovala hodiny. "Copak, čekáš na Ježíška?" zeptala se mě s úsměvem. "Ale ne, jen mám v troubě lososa. Nechci ho spálit," nadhodila jsem.
Milena ustrnula v pohybu a nechápavě se na mě podívala. "Lososa? Na Štědrý den?" zeptala se a já přikývla. Ztropila mi takovou scénu, že jsem jen koukala. Prý máme mít kapra. Zkoušela jsem jí oponovat, ale moc to nefungovalo. Prostě jsme se hádaly. Když začala něco o provokaci, vložil se do toho Tobiáš. Maminku se mu povedlo uklidnit, ale jen natolik, že ho požádala, aby ji odvezl domů. Nakonec strávila Vánoce o samotě. U nás to nebylo o nic lepší. Už jsem na lososa neměla chuť a u štědrovečerní večeře jsme s manželem mlčeli. Horší Vánoce jsem snad nezažila.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.