Dana je smutná z toho, co provedl její manžel. Nejel s rodinou na chalupu, prý musel Velikonoce strávit v práci. Dana ale později zjistila, že byl u milenky.
Můj manžel Petr (40) pracuje v menší firmě, která cosi programuje pro celý svět. Do podrobností nevidím. Vím jenom to, že občas musí makat o víkendech a někdy mu služba vyjde i na noc. V poslední době ale pochybuji o tom, že mi říká pravdu.
Chtěli jsme Velikonoce strávit na chalupě
Každý rok jezdíme na Velikonoce na chalupu. Je tam klid, děti si pohrají na čerstvém vzduchu a obvykle pro ně připravím hledání velikonočních vajíček na louce. Jsem ráda, že můžeme na pár dní vypadnout z města a být daleko od smogu a počítačů.
Letos to také bylo v plánu, ale manžel mi dva dny před Velikonocemi oznámil, že nemůže jet s námi. Překvapilo mě to. "Jak to, že měníš na poslední chvíli plány?" zeptala jsem se. "Mrzí mě to, musíme dohlížet na implementaci jedné věci. A jak to znám, něco se určitě posere," řekl rozpačitě a koukal do země.
Na Velikonoce jsem byla bez manžela
Viděla jsem na něm, že ho to mrzí. Také mě to mrzelo, i děti byly smutné. Nedalo se nic dělat. A tak jsem na Velký pátek ráno naložila děti do auta, políbila manžela a vyrazila z města. Počasí bylo fajn a jak jsme nechávali civilizaci za sebou, odplouval i smutek.
Čtyři dny na chalupě utekly jako voda. Najednou bylo pondělí a já pomáhala dětem posbírat velikonoční vajíčka, které jsem brzy ráno poschovávala na louce. Nechtělo se mi vracet a jim také, ale už byl čas. Pečlivě jsem zavřela všechna okna a dveře na chalupě a vyrazili jsme.
Děti tiše seděly v autě a bylo na nich vidět, že mají na krajíčku. "Hele, copak se netěšíte na tátu?" zeptala jsem se jich. "Jó, táta!" zařvaly sborově a na tvářích se jim objevily úsměvy. Také jsem se těšila na Petra a domů. Už mi chybělo nejen pevné mužské objetí, ale také koupelna s vanou.
Manžel mi lhal
Petr byl z našeho shledání trošku rozpačitý. Řekl mi, že celé dny čuměl na monitor počítače a teď ho z toho bolí hlava. "Jak by ti bylo dobře na chalupě..." dobírala jsem si ho. Jen pokrčil rameny. Děti se do něj zavěsily a obě najednou mu vykládaly, co všechno jsme spolu dělali na chalupě a jaké byly Velikonoce. Mrzelo mě, že Petr nemohl jít s námi, určitě by se mu hodilo přijít na jiné myšlenky.
Jenže pak, protože v našem městě se snad nic neutají, se mi doneslo, že Petr byl u nějaké ženské. Moje známá ho viděla jít k ní a zřejmě tam byl celý víkend.
Zpětně mi to dává smyl. Jeho rozpačité chování, to, že bylo v bytě uklizeno, jako když jsme odjížděli. On opravdu nebyl celé Velikonoce doma. Štve mě, že dal přednost nějaké náně před rodinou. Štve mě, že mi lhal. Nevím, co teď budu dělat...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.