Dana (38): Splnila jsem manželovi sen o velké rodině. Se čtyřmi dětmi doma jsem ale nešťastná

Když jsem byla mladá, nepřemýšlela jsem o tom, kolik chci mít dětí, ale nikdy jsem se nenakláněla ke kočárku, abych obdivovala potomky svých kamarádek.

Mohlo by Vás zajímat:

Amélie (35): Rozvod s manželem gayem mě srazil na kolena. Dnes jsme i s jeho partnerem jedna velká rodina

Šťastné roky s jedním synem

Když bylo synovi šest let, manžel začal naléhat, zda bychom mu nepořídili sourozence. Jenže mě se život, který jsme vedli, líbil. Měli jsme za sebou dva náročné roky, kdy jsme dostavěli dům. Cítila jsem se unavená. Roky jsme bydleli v paneláku, kde jsem byla spokojená. Syn měl svůj pokoj, místnosti byly malé a vše bylo za chvilinku uklizené. Měli jsme čas sportovat nebo jezdit na výlety. Od té doby, co máme dům, nejezdíme nikam. Jen pracujeme. Kultivujeme zahradu, musíme postavit plot a zahradní domek.

Nicméně jsem kývla na manželovo přání. Neuběhly ani tři měsíce a byla jsem těhotná. Vše probíhalo bez problému a narodila se nám dcera. Porod jsem měla rychlý a nebyl ani tak bolestivý jako ten první. Dcera byla spavé miminko, a tak jsem si našla čas i na krátký odpočinek. Zkrátka druhého novorozence jsem zvládala mnohem lépe, ale připadala jsem si jako indiánská babička. V šátku na hrudi miminko, zatímco jsem si hrála se starším synem. Když miminko spalo, četla jsem si se synem knihu, a podvečery u nás byly o nervy. Syn byl unavený a vztekal se, miminko nespokojené a uplakané.

Mohlo by Vás zajímat:

Svatka (58): Po narození trojčat vzal manžel do zaječích. Za rok jsem mu dala druhou šanci a nelituji

Zjistila jsem, že čekám dvojčata

Jediné, co mě zachraňovalo, bylo vědomí, že když vydržím tři roky, dcera půjde do školky. A já si psychicky odpočinu v práci. Netvrdím, že jsem nezažívala i radost, ale stres a vyčerpání převažovaly. Upnula jsem se k této myšlence a v duchu odpočítávala poslední dny. Pak jsem ale zjistila, že jsem opět těhotná. Na ultrazvuku mi lékařka oznámila, že čekáme dvojčata. Jako ve špatném snu jsem se po vyšetření oblékla, převzala zprávu a vyšla z ordinace. Tam jsem automaticky vytáhla mobil a vytočila manželovo číslo. Brečela jsem mu do telefonu: „Čekám dvojčata, to nezvládnu.“

Narodili se nám dva ubrečení kluci. Bolela je bříška, v noci nespali a přes den jsem nemohla spát s nimi, protože jsem hlídala dceru. Manžel trhal rekordy a dokázal na procházky brát všechny děti. Přežili jsme první rok. Dcera naštěstí začala chodit do školky, ale nechtěla tam spát, takže jsme spolu hodně bojovaly. Vyzvedávala jsem ji totiž společně s bratrem v době, kdy končila školní družina. I těch pár hodin do doby, než jsem všechny děti uspala, byla pro mě noční můrou. Z dětského křiku mě bolela hlava. Neměla jsem trpělivost se učit se synem do školy, natož vyrábět výmysly učitelek pro dceru do školky.

Mohlo by Vás zajímat:

Matouš (24): Návštěva gynekologa mě šokovala. Přítelkyně čeká trojčata, to již finančně neutáhnu

Jsem ze své velké rodiny zoufalá

Na velkou rodinu jsem si nezvykla. Trpěla jsem. Toužila se probudit z toho děsivého snu. Snila jsem o dnu, kdy se budu moci vrátit do práce a dvojčata budou ve školce. Dokonce jsem uvažovala, že půjdu do práce dříve a oni do jesliček. Přežila jsem to, kluci šli do školky a já začala pracovat. V práci jsem byla zatrpklá. Když jsem viděla své usměvavé kolegyně a slyšela, že odpoledne zašly na kosmetiku nebo byly v kině, záviděla jsem jim. Můj odpolední program byl pořád stejný. Učení s dětmi a nezbláznit se.

V práci na mě nikdo nesměl promluvit. Bolela mě hlava. O dětech jsem se vůbec nechtěla bavit. Mám jich plné zuby z domova, ještě abych o nich mluvila v práci. Jsem nešťastná. A to natolik, že jsem se dohodla s manželem, že nezvládám práci a starost o děti, dům i zahradu. Musím zůstat doma do doby, než děti dochodí základní školu. Manžel souhlasil. Nic jiného mu nezbylo. Viděl, že nemám daleko k psychickému zhroucení. Ulevilo se mi, když jsem si dopoledne udělala nezbytné domácí práce a uvařila jídlo. Odpoledne jsem se mohla v klidu věnovat dětem. Obdivuji šťastné matky s více dětmi. Já to prostě nezvládám.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Danuše (57): Vnučka byla nechtěné dítě. Její výchova padla na má bedra