Facebook
Instagram
Dana se setkala s kamarádem, jehož pár let neviděla. Ten jí připomněl, že si dali kdysi dávný slib. Vylekala se, když si uvědomila, že by si toho "chudáka" měla opravdu vzít a hledala způsob, jak z toho ven.
Emil (40) byl dřív můj hodně dobrý kamarád. Trochu zoufalec, ale i já jsem procházela problémy. Po letech mi připomněl naši dávnou dohodu. Měli jsme se ve čtyřiceti vzít, pokud budeme svobodní. Zhrozila jsem se, protože mě opravdu nepřitahuje!
Emil se mi ozval nečekaně po třech letech
Když mě Emil pozval na kafe, divila jsem se. Neviděli jsme se totiž několik let. Pamatovala jsem si ale na časy, kdy jsme se vídali stále. Emil byl fajn kamarád, i když trochu zoufalý. Neměl velký úspěch u holek. Vždycky jsem ho dokázala nějak rozveselit, nebo mu poradit. I já řešila neustálé milostné karamboly a takový kamarád mi kolikrát přišel vhod.
Nikdy mezi námi nic nebylo. Jinak bychom se asi nemohli přátelit, Emil nebyl vůbec můj typ. Já jeho zřejmě také ne, nikdy si nic nedovolil. Naše cesty se časem rozdělily, myslela jsem, že se zasnoubil. Těšila jsem se na kávu s Emilem. Jak si zavzpomínáme a zasmějeme se, jako dřív. Když přišel do kavárny, skoro jsem ho nepoznala.
Dlouhé prořídlé vlasy si nemyl aspoň týden. Pod tričkem s hloupým vtipem se mu rýsoval pěkný pivní mozol. Kruhy pod očima naznačovaly, že se nemá nejlépe. Významně se na mě usmál a ještě, než mu přistálo pití na stole, oznámil mi, že je k mání. Vůbec jsem nejprve nechápala, o čem je řeč. Připomněl mi starou dohodu.
S hrůzou jsem zjistila, že má pravdu
Tenkrát jsme byli oba hodně zoufalí. Já jsem zrovna dostala „kopačky“ a Emil neúspěšně pálil za nějakou kolegyní. Tehdy jsme se vídali vážně často, drželi jsme jeden druhého nad vodou. Jednou jsme si slíbili, že když budeme ve čtyřiceti svobodní, „praštíme do toho“ spolu.
„Máš pravdu, to si matně vybavuju,“ koktala jsem a před očima se mi vybavila scéna, kdy si na to dáváme ruku a přísaháme na vlastní čest. „Jenže mně ještě nebylo čtyřicet, kamaráde. Počkej pár měsíců, než půjdeš pro prstýnek,“ zasmála jsem se s úlevou a Emil se zatvářil zklamaně.
Po naší schůzce jsem začala okamžitě rozhazovat sítě. Musela jsem si najít přítele, ať se děje, co se děje. Emil byl možná kdysi bezva kamarád, ale nemůžu si ho přeci vzít! Zároveň beru svoje přísahy celkem vážně. Zkusila jsem pro jistotu i seznamku. Byla bych ochotná začít chodit snad s kýmkoliv.
Nikdo nebyl k mání
Že je v mém věku těžké sehnat normálního chlapa, jsem věděla dávno. Ale až do narozenin jsem doufala, že se přeci jen někdo najde. Jenže se nedařilo, anebo šlo o podobné zoufalce, jako byl Emil. To bych si nepomohla.
Musela jsem si přiznat, že půjdu proti svým zásadám. Poruším přísahu anebo budu lhát a nějakého nápadníka si vymyslím. Po narozeninách mě však Emil „převezl“. Řekl mi, že se mu ozvala bývalá snoubenka a chce ho zpátky. Jen jsem mu s úlevou popřála mnoho štěstí.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
Vítejte u Hanky Kynychové: Jako první jsme navštívili nový dům, ve kterém má konečně vlastní šatnu
Vítejte u Hanky Kynychové: Jako první jsme navštívili nový dům, ve kterém má konečně vlastní šatnu
Související články
