Dana (58): Moje dcera chodí s černochem a mně se to vůbec nelíbí. Bojím se ale, že mě kvůli tomu opustí

Příběhy o životě: Moje dcera chodí s černochem a mně se to vůbec nelíbí. Bojím se ale, že mě kvůli tomu opustí
Zdroj: Pexels

Žijeme v globalizovaném světě, takže není nijak zvláštní, když se do sebe zamilují a rozhodnou se pro společný život lidé různých národností a někdy i jiné pleti. Bohužel se stává, že na to jejich okolí nereaguje právě příznivě.

Šárka Schmidtová
Šárka Schmidtová 03. 12. 2024 11:30

Dcera se zamilovala do muže, který mi, přiznávám, není po chuti. Je totiž černé pleti, kdybych to měla říct naplno, tak je černý jak uhel. Měla jsem o jejím manželovi úplně jinou představu, ale nedá si to zkrátka rozmluvit – tak je zamilovaná.

Brzy se osamostnila

Žijeme na vesnici, jen já a moje dcera. Po rozvodu jsme se sem přestěhovali. Janičce bylo pouhých pět let, v domku s námi ještě bydlela moje maminka, která ale už zemřela. Máme skvělé sousedy, pomáháme si navzájem, navštěvujeme se, je nám tady zkrátka dobře. Janička si brzy našla kamarády, školu máme za rohem, tak jsem se o ni nemusela bát. Až do doby, kdy vyšla z devítky a bylo před námi rozhodnutí, co dál.

Vyhrála střední odborná škola v okresním městě. Přestože bylo mojí dceři už patnáct let, měla jsem z jejího dojíždění obavu, protože teenagery napadne leccos – třeba jezdit stopem – ale nebylo čeho se bát. Jana byla naprosto spolehlivá, nikdy se nikde netoulala a já jí mohla věřit na slovo.

Jejího kluka jsem pozvala na oběd

Situace se změnila v posledním roce. Jana začala chodit domů později, než řekla, byla odmítavá a bála jsem se, že mi lže. „Kde jsi byla včera tak dlouho?“ byla moje častá otázka. A běžná, stále se opakující odpověď, byla: „U kamarádky, učily jsme se.“ Podle známek to tak nevypadalo. Navíc jsem si všimla, že se začala pečlivěji líčit a přemýšlet o tom, co si oblékne, jak vypadá, jednoduše se chtěla líbit. A tak jsem si řekla, že je na čase si promluvit.

„Ty máš kluka?“ vznesla jsem jednoduchou otázku a odpovědi jsem se nijak zvlášť nebála. Koneckonců jí bylo už skoro osmnáct let, co můžu dělat, že jo? „Mám,“ odpověděla. „Tak ho pozvi na oběd, ať ho poznám!“ reagovala jsem vstřícně. Začala se ošívat, ale nakonec kývla.

Když jsem ho poprvé uviděla, byl to šok

Musím ještě dodat, že Janička byla vymodlené dítě, narodila se, když mi bylo čtyřicet let a po předchozích potratech jsem už nedoufala, že se stanu matkou. Manžel ty nekonečné pokusy těžce snášel a pár let na to mě opustil. Proto jsem, přiznávám, na svoji dceru dost fixovaná, ale co je hlavní – přeju si pro ni jen to nejlepší. A to rozhodně její přítel, kterého přivedla k nám domů, není. Jakmile vešel do dveří, byl to pro mě šok!

Nejenže je černý, ale především je starší o dobrých deset let. Nechápu, jak se tihle dva mohli dát dohromady! Jana sice slíbila, že odmaturuje, ale hned pak plánuje vdavky. S černým chlapem. Co tomu řeknou sousedi, co tomu řeknou lidi?!

Celý oběd proběhl v naprostém tichu, měla jsem tak sevřený žaludek, že jsem nemohla pozřít sousto. Oni to samozřejmě vycítili a když Jana přítele vyprovodila, došlo na příšernou hádku. „Už mi ho sem nikdy nevoď!“ křičela jsem na ni a ona na to: „To už mě rovnou můžeš vyhodit, jestli chceš, tak půjdu, a už mě nikdy neuvidíš!“ a zmizela z domu pryč.

Nevyhodila jsem ji, stále jsme s mojí dcerou spolu a ona se zřejmě s tím mužem pořád stýká. Před sebou má maturitu, doufám, že ji zvládne, ale co bude pak, to si netroufám ani odhadnout. Odejde ode mě? Zůstanu sama? Bojí mě z toho srdce a nevím si rady. Chci, aby moje dcera byla šťastná, aby dopadla líp než já. Takže to vypadá, asi budu muset toho „černocha“ překousnout.

Další příběhy ze života →

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.




Bára Basiková o komplikovaném vztahu s matkou: Odpustila jsem jí až u rakve

Bára Basiková o komplikovaném vztahu s matkou: Odpustila jsem jí až u rakve

Související články

Další články