Facebook
Instagram
Agáta byla ráda, že unikla z nefunkčního manželství. Je to sebevědomá a samostatná žena, takže život s mužem, který ji chtěl ovládat, nebyl nic pro ni. Jenže brzy zjistila, že svoboda má své stinné stránky. Kamarádky se jí vyhýbají, protože se bojí o své manžele.
Když jsem si před dvěma lety brala Radima, ani ve snu mě nenapadlo, že naše manželství skončí rozvodem. Myslela jsem, že budeme žít šťastně až do smrti. Jenže když ta největší zamilovanost pominula, zjistila jsem, že můj muž není tak dokonalý, jak jsem si ho vysnila. Ano, vydělával peníze, byl zodpovědný, hezký, ale…
Nehodili jsme se k sobě
Já toužila po partnerském vztahu, zatímco on se viděl v roli pána a vládce. Chtěl mě kontrolovat a sám rozhodovat o všem. Nejen o důležitých věcech, ale i o maličkostech, jako co budeme jíst, s kým se budeme setkávat a kam pojedeme na dovolenou.
Rád kontrolovat náš společenský život, takže se často stávalo, že já jsem se chtěla na párty ještě bavit, ale Radim prohlásil, že je unavený, a rozhodl, že jdeme domů. A tak jsem musela jít také, protože si neuměl představit, že bych zůstala ve společnosti sama a bez manžela.
Pro mě bylo čím dál těžší snášet ta omezení. Kdybych to věděla před svatbou, asi bych se rozhodla jinak. Ale pak už bylo pozdě.
Cítila jsem se jako potápěč, kterému v hlubinách někdo odřízl přívod kyslíku. Doufala jsem, že se Radim časem změní, ale místo toho to bylo jen horší. Proto jsme se rozhodli, že půjdeme od sebe.
Chtěla jsem znovu žít
Naštěstí jsme neměli děti, takže rozvod proběhl hladce. Jediné, na co jsem tehdy myslela, bylo, že konečně můžu volně dýchat, že mě Radim už nebude omezovat, vnucovat mi svůj názor nebo mi diktovat, co mám dělat.
A opravdu, první týdny jsem měla pocit, že je celý svět můj. Dělala jsem si plány, slibovala si, že vyzkouším to či ono. Byla jsem šťastná a plná elánu! Jenže postupem času moje nadšení opadlo. Zjistila jsem, že se mi večer samotné nikam nechce. Párkrát jsem se odhodlala, ale nakonec jsem to vzdala. Připadalo mi hloupé a nepříjemné jít sama do klubu nebo restaurace.
Chlap to má jednoduché. Může sedět u stolu sám nebo si jen tak zajít na panáka do baru, a nikomu to nepřipadá divné. Ale žena? Hned si ji každý zaškatulkuje buď jako chudinku, kterou nikdo nechce, nebo jako potřeštěnou holku bez zábran, co hledá jen povyražení. Už jsem si v duchu představovala ty ironické úšklebky.
Doufala jsem, že najdu společnost u přátel, ale čekalo mě nemilé překvapení...
Známí se ode mě odvrátili
Když jsem ještě žila s Radimem, přátelili jsme se s několika páry. Často jsme se scházeli v sobotu večer a chodili spolu na různé akce.
Měla jsem je všechny ráda, ale nejvíc jsme si asi rozuměli s Hankou a Adamem. S nimi jsme se vídali i během týdne, zvali jsme je na kávu nebo víno, často jsme také šli k nim. Byli jsme jako rodina. Myslela jsem si, že po rozvodu se nic nezmění. Bohužel jsem se spletla.
Hanka a Adam se brzy začali chovat zvláštně. Už jsme se nesetkávali tak často, dalo by se říct, že naše vztahy ochladli. Občas mi sice zavolali, aby se zeptali, jak se mám, ale k sobě mě už nezvali. Ani večírky s jinými kamarády už nepřipadaly v úvahu.
Několikrát jsem se ptala, jestli někdo něco neplánuje, protože bych si ráda někam vyšla a pobavila se. Odpověď vždycky byla: „Teď ne... Možná příští víkend... Někdy jindy...“
A pak jsem na sociálních sítích viděla fotky, jak paří s ostatními až do rána. Z toho smutku se mi chtělo křičet...
Mají strach o své muže
Když se to stalo potřetí, měla jsem toho dost. Jela jsem za Hankou a Adamem. Chtěla jsem konečně zjistit, proč mě všichni odsunuli na druhou kolej. Já se přece nezměnila!
Kličkovali, vyhýbali se odpovědi, ale nakonec přiznali, že mě nezvou záměrně. Protože jsem teď sama, nechtějí, abych se mezi samými spokojenými páry cítila špatně.
A pak mi Hanka pošeptala, že některé z žen mě považují za hrozbu pro jejich manželství. „Nikdy nevíš, co takovou osamělou ženu toužící po lásce může napadnout,“ pronesla zcela vážně. Samozřejmě mě ujišťovala, že ona si to nemyslí, ale nebyla jsem si jistá, jestli je ke mně upřímná.
Jsem z toho zdrcená. Doufala jsem, že až budu bez Radima, začnu konečně žít, že získám novou energii. Ale naopak se cítím omezovaná a odmítaná. Mám pocit, že dokud si nenajdu nového chlapa, nic se nezmění.
Asi zkusím online seznamku. Třeba tam potkám někoho zajímavého. Už mám dost té samoty, zvlášť teď, když se blíží moje narozeniny. Nechci je strávit s lahví vína a o samotě...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
Bára Basiková o komplikovaném vztahu s matkou: Odpustila jsem jí až u rakve
Bára Basiková o komplikovaném vztahu s matkou: Odpustila jsem jí až u rakve
Související články
