
Daniel má manželku, která je o víc než deset let starší než on. Je stále krásná, vypadá mladě, ale v posledních letech začala zmatkovat, že stárne. Plastické operace, neustálé diety a pravidelné návštěvy kosmetických salonů se staly jejím každodenním rituálem. A Daniel je bezradný.
Julii jsem si bral z lásky. A miluju ji stále, nikdy jsem ani minutu neuvažoval o tom, že bych odešel k mladší ženě. V poslední době si ale čím dál víc uvědomuji, že její obavy o stárnutí a strach, že mě ztratí, začínají ovládat náš vztah.
Zrcadlo, zrcadlo, kdo je nejkrásnější?
S Julií jsem už deset let, a když jsme se potkali, věkový rozdíl vůbec neřešila. Ani já. Mně bylo pětadvacet, jí už pomalu ke čtyřiceti, ale měla přirozenou krásu, která mě fascinovala. Nikdy náš vztah nebyla otázka věku, ale teď je to jiné. Dnes, v jejích čtyřiceti osmi, mám pocit, že se probouzím vedle cizinky. Místo drobných vrásek od smíchu je plná botoxu a dokonce plánuje nějaké omlazovací operace. Přehnaně se líčí, ať jde do práce nebo třeba jen za roh nakoupit, používá drahé krémy, běhá po kosmetických salonech. Začíná to být smyslem jejího života.
Máme dceru, které je už skoro deset let, takže si všímá. A včera viděla svoji matku, jak zkoumá svoji pleť v zrcadle. Julie se právě snažila zamaskovat vrásky, které vidí jenom ona. „Myslíš, že jsem hezká?“ zeptala se dcery, když ji zahlédla za sebou. Ta strnula a neodpověděla. A Julie si usmyslela, že – není.
Je posedlá svým vzhledem
Začalo to docela nevinně. Najednou jsem na účtu zjistil, že Julie dochází na různé procedury a domlouvá konzultace u plastických lékařů, a taky pořád mele něco o dietách a o tom, co by měla a neměla jíst. Všiml jsem si, jak se mění – a tím nemyslím zvenku, ale zevnitř – a začal jsem o nás dvou pochybovat. Je to pořád ta žena, kterou jsem miloval? Nebo ta osoba vedle mě je jen Juliin výsledek pokusů o zastavení času? Ale vždyť jsem počítal s tím, že jednoho dne jí přibudou vrásky, no a co?
A Julie mě začala se svými stezky a strachy obtěžovat. „Vidíš na mně, že stárnu, já to vím,“ pronesla nedávno slzavým hlasem. „Nic takového nevidím,“ odpověděl jsem, ale vnitřně jsem si nebyl tak jistý. „A i kdyby, stárnutí je přirozené, je to přece součást života,“ dodal jsem moudře, ale nic platné to nebylo, protože ve svých úvahách pokračovala: „Ale co když se ti přestanu líbit? Co když už mě nebudeš chtít?“
Začíná být náročné s mojí manželkou po boku vůbec vyjít na ulici. Protože jakmile zahlédne mladou ženu, začne se ošívat a sleduje mě, jestli se na ni nedívám nebo se za ní, proboha, neohlédnu. A pronese vyčítavě: „Stejně mě jednoho dne vyměníš za mladší model…“
Zahání mě do kouta
Dnes ráno zase. Po dlouhém večeru plném ticha, kdy se Julie odmítla se mnou milovat – má dokonce strach, že se mi už nelíbí její tělo – mi znovu řekla, že se bojí. „Bojím se, že mě opustíš, že mě už nebudeš chtít.“ Její strach, nebo spíš paranoia, mě začíná zahánět do kouta. Nevěděl jsem, co jí na to vůbec odpovědět. Je to pořád dokola. Jak jí mám vysvětlit, že ji pořád miluji a že pro mě není důležitá její krása? Že v ní vidím i něco víc, než krásnou ženu – a krásná stále je. Nějaká vráska? Směšné!
„Nevím, jak ti to mám říct,“ začal jsem opatrně. „Náš vztah není o tom, jak vypadáš. Nebo jak vypadám já. Roste mi pupek, no a co?“ Zasmála se, ale pořád jsem z ní cítil strach. Ale vždyť já jsem o tom, že bych šel za mladší, nikdy ani minutu neuvažoval! Proč mi to nevěří?
Zkrátka Julie se až hystericky bojí stáří. Snažím se jí vysvětlit, že ji miluji takovou, jaká je, stejně, jako když jsme se před deseti lety potkali. Na začátku našeho vztahu jí bylo jedno, že je o pár let starší než já. Byl jsem pro ni mladým, energickým mužem. Kolouškem. Teď jí je ale náš věkový rozdíl očividně stále víc a víc na obtíž. Její hysterie ničí náš vztah a já jsem z toho už zoufalý.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.