Facebook
Instagram
TikTok
YouTubeI když se rozvedeme a jdeme si každý svou cestou, stále myslíme na své bývalé, zvlášť pokud jsou rodičem našeho dítěte. Darja měla svého muže stále ráda a byla vděčná za vztah, který měl s jejich společnou dcerou.
S Davidem to bylo hezkých sedm let. Smáli jsme se, cestovali, plánovali budoucnost. A pak přišlo dítě, zlomový okamžik, který nás měl spojit, ale místo toho nás rozdělil. David nebyl připravený stát se otcem. Řekl mi na rovinu, že si chce ještě užívat. Tehdy mě to zlomilo. Nedokázala jsem mu odpustit, že utekl. Ale čas nakonec všechno srovnal. A karma? Ta si k němu cestu našla sama.
Pořád jsem věřila, že se k nám jednoho dne vrátí
Hned po rozvodu jsem ho nechtěla ani vidět. Zlomil mi srdce. Měli jsme spolu nádhernou půlroční dceru a on tvrdil, že na ni není připravený. „Hlavně posílej výživné,“ křičela jsem na něj ještě u soudu, než nás definitivně rozvedli.
Zůstala jsem sama s miminkem a David si konečně mohl užívat svou vytouženou svobodu. Po rozvodu se skoro neozýval. Sotva kdy zavolal nebo napsal, jak se má naše Darja. Jen jsem ze všech stran slýchala, s kým byl zrovna viděn, jaké nové jméno se kolem něj objevilo. A přesto, někde hluboko uvnitř jsem pořád doufala, že se k nám jednou vrátí.
Časem mi došlo, že musím začít znovu
Čas plynul a mně pomalu docházelo, že to, v co doufám, je jen naivní přání. Musela jsem se smířit s tím, že s dcerou začínáme nový život samy.
Jednoho dne mi suše oznámil, že odjíždí do Thajska. Nijak mě to nepřekvapilo. Už dávno po rozvodu jsem si zvykla, že se na něj nedá spolehnout jinak než ohledně alimentů. „Jedeš tam na dovolenou, nebo pracovat?“ zeptala jsem se s nádechem sarkasmu. „Jedu tam vydělat peníze,“ odpověděl stručně.
Bylo mi jasné, že se jen tak nevrátí. Popřála jsem mu hodně štěstí a dodala, ať myslí na Darju. Jen se ušklíbl. „Budu na ni myslet. Peníze pošlu vždycky,“ řekl.
Přála jsem si, aby měla dcera úplnou rodinu
Čas plynul a Darje bylo už pět let, když jsem potkala Honzu. Zamilovali jsme se do sebe a začali se snažit o další miminko. Honza byl odhodlaný přijmout Darju jako vlastní a chtěl si ji oficiálně osvojit.
O Davidovi nebylo několik let ani slyšet. Výživné ale dál posílal pravidelně, doslova na den přesně. Napsala jsem mu, že se budu vdávat, a zeptala se ho, jestli by se nechtěl zříct otcovství. Stejně by naši dceru na ulici ani nepoznal.
David mě ale jako vždy dokázal překvapit. Odpověď přišla téměř okamžitě: „Darja byla, je a bude moje dcera. Nikdo kromě mě jí otce dělat nebude. Vracím se zpátky do Čech.“ Tu zprávu jsem si přečetla snad pětkrát. Nemohla jsem uvěřit, že se to skutečně děje.
David se nechtěl vzdát otcovství
Jakmile se David vrátil do Čech, chtěl se okamžitě sejít. Chtěl se domluvit, jak bude vídat Darju. Setkali jsme se v jedné restauraci. Byla jsem konečně šťastná a podle toho jsem i vypadala. Věděla jsem, že mi to sluší, a čekala jsem, že i David dorazí opálený, klidný a spokojený se svým životem.
Nestalo se tak. Přišel vyhublý, podivně oblečený a působil zničeně. Sedl si naproti mně a chvíli na mě jen tiše zíral. „Moc ti to sluší,“ řekl nakonec. Usmála jsem se a poděkovala mu. Když jsem mu oznámila, že se budu vdávat, rozplakal se. „Davide, vždyť ty jsi nikdy nechtěl být ani otcem. Co se s tebou děje?“ zeptala jsem se překvapeně. Smutně se na mě podíval. „Jsem ženatý s Thajkou a přijal jsem jejího desetiletého syna za vlastního. Ale nejsem vůbec šťastný.“
Já se mezitím vdala a brzy poté jsem s Honzou otěhotněla. Darje jsem představila jejího biologického otce, ale nadšená z něj rozhodně nebyla.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
