David se konečně osamostatnil a odstěhoval se z rodinného domu rodičů. Jenže matka s ním nemá sílu přestřihnout pupeční šňůru, a tak mu volá několikrát denně a chce si povídat.
Evidentně jsem já a moje máma měli rozdílné představy o situaci, ve které jsme žili. Rodiče mají dům v okrajové části Prahy. A tak jsem u nich bydlel během studia vysoké školy. Po ukončení jsem měl tendence se odstěhovat, ale moje výplata mi nestačila k tomu, abych splnil požadavky banky ke schválení hypotéky.
Zastavil jsem se v čase a je to špatně
A tak mi rodiče nabídli, abych pár let u nich žil. Dům byl velký, a tak jsme všichni měli dostatek soukromí. Bohužel jsem dopustil, abych se zastavil v čase. Ač jsem byl dospělý, byl jsem v roli dítěte. Mamka mi prala, jedl jsem jídlo, které uvařila a dokonce mi občas uklidila moje prostory k bydlení. Neměl jsem žádnou přítelkyni, plně jsem se věnoval kariéře, a tak mi to vyhovovalo. O víkendu jsem s rodiči snídal i obědval u jednoho stolu. Někdy jsem se společně dívali na film a když jsem neměl lepší program, dal jsem si s nimi i odpolední kávu.
Zamrznul jsem v roli malého dítěte. Nepustil jsem sám sebe, abych za sebe převzal zodpovědnost. Nechal jsem se obskakovat mámou, kterou to bavilo. Jenže vše má dvě strany mince. A tak se stalo, že sice jsem měl veškerý servis od mamky, ale ta za to něco chtěla. A to byla pozornost. Manželství mých rodičů bylo vyhořelé. Každý trávil čas v jiné části domu. Táta si lepil své modely letadel, měl svou místnost s televizí a s mamkou se setkali jen u jídla. A máma byla vyprahlá po komunikaci. A to byla moje daň za pohodlný život.
Roky plynuly a já se nehýbal z místa
Ve volném čase, kterého jsem měl málo, jsem hodně sportoval v mužském kolektivu. A tak se stalo, že jsem neměl žádnou stálou přítelkyni. Lepily se na mě starší rozvedené ženy, které chtěly jen sex a mě to vyhovovalo. Občas se mi taková mihla životem. Bláhově jsem si myslel, že je to ideálním řešením na mou situaci. Stejně jsem si nikoho nechtěl vodit domů. Vůbec jsem si nevšiml, že jsem takto u rodičů zamrznul na patnáct let od skončení vysoké školy a postgraduálního studia. Ve svém studentském pokoji.
Dlouho jsem měl v práci kancelář sám pro sebe, ale díky reorganizaci jsem se ocitnul v kanceláři se třemi kolegy. Všichni měli rodiny a byli v obdobném věku co já. Prezentoval jsem se jako sportovec s nevázaným životem. Jenže tato póza mi nevydržela dlouho. Asi týden. Když jsem měl kancelář sám pro sebe, nebyl pro mě problém přijímat hovory od matky. Ta mi telefonovala dvakrát denně. Dopoledne a odpoledne. Nic nepotřebovala. Jen mě informovala o nějakých nepodstatných informacích, které se někde dozvěděla.
Je na čase dospět a osamostatnit se
"Ahoj Davídku, představ si, že mi sousedka říkala, že má na zahradě krtka. Kdy dneska skončíš v práci? K večeři udělám chleba ve vajíčku," telefonovala mi matka. A bohužel kolegové z hovorů rychle vydedukovali, jak se věci mají. Odhalili, že žiji s rodiči, že se u nich stravuji a že můj vztah s matkou je nepřiměřený věku. To jsem samozřejmě vnímal, že si ze mně mamka udělala parťáka na konverzaci. Lezlo mi to na nervy, ale když jsem dal vše na misku vah, vyhrála lenost a pohodlnost. Jenže kolegové do mě ryli a nastavili mi zrcadlo. A i když mi to nebylo příjemné, jsem jim za to vděčný. Potřeboval jsem to.
Během krátké doby jsem si koupil garsonku na hypotéku a učím se o sebe postarat. Smutné na tom je, že mi bylo čtyřicet let a zažívám něco, co ostatní do třicátého věku. Ale jsem rád, že jsem díky kolegům dostal rozum. Matka je z mého kroku špatná. Opravdu se na mě nezdravě upnula a zaplnila si mou přítomností v domě nějakou psychickou potřebu. Ale to je špatná cesta. Každý si musí žít svůj život. A já se do toho vrhnul poctivě. Byt jsem si zařídil a teď chodím na rande. Založil jsem si profil na seznamce a rád bych časem založil rodinu. Naštěstí jsem se vzpamatoval pět minut před dvanáctou a nestal se ze mě starý mládenec.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.