Hana (32): Trápí mě postoj mého přítele. Jsem na třetí koleji po práci a rodičích. Tohle nejsem schopná ustát

Ze začátku jsem byla plná pochopení. Jenže po roce cítím, že toho začínám mít plné zuby. Nikdy nejsem prioritou v přítelově uvažování. Mě vždy odsune na druhou, ne-li třetí kolej.

Mohlo by Vás zajímat:

Zuzana (29): Žádný vztah mi nevydrží, jako by se žádný chlap nechtěl vázat. Musím vymyslet novou strategii

Domluvy u nás nemají žádnou váhu

I naše první rande vyšlo až na třetí pokus. Jednou se Tomáš omluvil, že musí zůstat déle v práci a jednou na to kvůli projektu zapomněl. V tu dobu jsem byla slečna chápavá, a tak jsme se tomu zasmáli a domluvili termín jiný. A ten už vyšel. Tomáš dorazil s kytkou a omluvou. To mi dodalo klid na duši, že v tom nebyl nějaký kalkul z Tomášovy strany, ale opravdu jen pracovní zaneprázdnění.

A pak už naše schůzky klapaly dobře. Vídali jsme se jen o víkendu, opět kvůli Tomášovu zaměstnání. Při našich schůzkách se naše hovory stáčely opět k jeho projektům, o kterých mi rád vyprávěl. A já ho obdivně poslouchala a občas mu zalichotila, že je chytrý. Jenže po nějaké době začal mít Tomáš ještě méně času. Chodil pomáhat rodičům na zahradu nebo k nim jezdil na oběd.

Mohlo by Vás zajímat:

Eva (45): Celý život čekám na vážný vztah. Proč muži utíkají, když zjistí, že mám dceru?

Moje neschopnost problém řešit mě iritovala

Jsem z toho nešťastná. Vždy Tomáš upřednostní práci nebo rodiče přede mnou. Je finančně za vodou, takže kvůli penězům v práci přesčasy nedělá. Uvědomila jsem si, že jsem ve vztahu, ve kterém neustále brečím a cítím frustraci. Před dvěma týdny mě Tomáš dostal. Byli jsme domluvení, že přijede v sobotu v sedm hodin večer. Jenže jsem se musela zdržet půl hodiny v práci. Dala jsem mu to dostatečně včas vědět a posunula náš čas srazu u mě v bytě o půl hodiny.

Na to mi Tomáš zavolal: „Hani, to už nemá cenu se vidět. Necháme to na příští týden. Dám si pivko a půjdu spát. Ráno stejně musím být v deset u rodičů. Slíbil jsem jim, že přijdu na návštěvu.“ Z posledních sil jsem se s ním rozloučila a hned po ukončení hovoru jsem propukla v pláč. Nabyla jsem dojmu, že mě Tomáš zas tak moc ke svému životu nepotřebuje. Když nemá co dělat, nebo chce sex, vidíme se. Ale jinak stojím mimo jeho život.

Mohlo by Vás zajímat:

Lada (48): Mé dva tituly mi komplikují vztah. Prý se vedle mě cítí jako vesnický balík

Poslední rána do vazu mě donutila přemýšlet

A v létě jsem zažila poslední ránu do vazu. Byli jsme domluvení, že pojedeme autem do zahraničí. Zamluvila jsem apartmán u moře, sestavila itinerář cesty a na Tomášovi bylo, aby půjčil auto od rodičů a zařídil si dovolenou v zaměstnání. Dva dny před odjezdem jsem mu volala, zda má své úkoly zajištěné. Z telefonátu jsem ucítila, že zapomněl. Tvrdil mi, že je vše připravené, ale nebyla jsem o tom přesvědčená. A potvrdilo se mi to.

Den před odjezdem mi Tomáš volal, že se moc omlouvá, ale že musí být v zaměstnání. Jsem přesvědčená, že si dostatečně dopředu nenahlásil dovolenou a dva dny před odjezdem mu nebyla povolena. Nebo možná nezajistil auto na cestu. Nevím. Nicméně to je vlastně jedno. Po roce vztahu, kdy jsem tolerovala mnoho zklamání, už nejsem schopna překousnout, že nevyšla ani naše první společná dovolená. Pochopila bych, kdybychom ji zrušili kvůli vážným důvodům, ale o žádných nevím. Tomáš ani nenavrhnul, že pojedeme jindy. Ani se neomluvil. Ví, že mu vždy odpustím a pochopím to. Ale to se plete. Už toho mám dost. Jsem rozhodnutá se s ním brzy rozejít. Je to vztah o ničem.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Linda (38): Moje dcera mi ničí každý nový vztah. Její scény a naschvály každého odradí