
David rád posedí ve své pergole u lahvinky dobrého vína. Poslouchá hudbu nebo si čte knihu. Jenže sousedi jeho klídek a pohodu dost narušují...
To, co se mi děje, je vlastně vtipné. Jenže nesní být člověk přímým účastníkem této grotesky. Nevěřil bych, že moji sousedi chytnou druhou mízu.
Stavba zahradního domku mě nezajímala
Minulý rok na jaře si sousedi na zahradě postavili montovaný dřevěný zahradní domek. Dodrželi zákonné požadavky a otočili záda domku směrem k mému plotu. Vůbec mi to nevadilo. Stejně mám u plotu zasázené okrasné keře, a tak mě jejich stavba nezajímala. Dokonce jsem byl rád, jelikož domek stojí poblíž mé pergoly a odclonil průvan.
Nejprve sousedi vybetonovali základovou desku. Docela mě bavilo ležet na lehátku, mít zavřené oči a poslouchat, jak zatímco odpočívám, někdo maká. Domek měli sousedi postavený velice rychle. Až jsem se divil. Jelikož to nebyli zrovna lidé, kteří rádi pracovali. Potřebovali by dát dům i zahradu do kupy, ale měli pět dětí a plné ruce práce s jejich výchovou. Ač už jejich děti byly na prahu puberty.
Netušil jsem, co mají v plánu
„Sousede, stavíme si něco, kde budeme mít trochu soukromí. Ta naše smečka okupuje celý dům,“ smál se na mě soused, když jsme se potkali před domem. Vlastně jsem je chápal. Já sám děti nemám a tím, že si libuji ve svém klidném životě, tak jejich potřeba ticha mi přišla víc než opodstatněná. Jenže jsem se pletl.
Sousedi nechtěli klid. Chtěli soukromí, aby mohli prožít své vášnivé chvíle naplno. Dětem skoro každý večer dali volnou ruku ve sledování televize, hry na počítači nebo vysedávání s mobilem v ruce. A dospělí se zavřeli ve svém zahradním domku, kde chytli druhou mízu. Bohužel značně hlasitou. Jejich projevy vášně byly otravné a nechutné.
Nepomohla ani chlapská domluva
Celé minulé léto jsem byl nucen část večera poslouchat hlasitou hudbu nebo číst knihu při puštěné hudbě. A to jen kvůli tomu, že sousedi u sexu vydávali zvuky rovnající se řevu. Byl jsem znechucený. Kolikrát ani hlasitá hudba nepomohla a byl jsem nucen odejít do domu. Snažil jsem se to jako chlap se sousedem vyřešit. Ale dostal jsem od něj naloženo.
„Sousede, to vypadá, jako bys záviděl. Tak si to užíváme, no a co jako? Tak si sežeň taky babu a můžeš dělat to samé. Neřeš blbosti,“ vysmál se mi soused. V zimě mi rušný provoz v zahradním domku nevadil, ale blíží se doba, kdy začnu trávit čas na zahradě a v pergole. Doslova se bojím, co se zase za plotem bude dít. Asi si pořídím špunty do uší nebo se začnu modlit, aby je to brzy přestalo bavit.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.