David (52): Ve firmě jsme hledali skladníka, nepřejte si vidět, co dorazilo za kandidáty. Ti mladí dneska vážně za nic nestojí

Začínal jsem v naší firmě pracovat před dvaceti lety. Je to až neuvěřitelné, kolik jsem toho tady prožil. Pracuju pro mezinárodní společnost, která přišla do Čech hned po revoluci a dodnes se jí daří. Rád si myslím, že na tom mám svůj podíl.

Mohlo by Vás zajímat:

Josef (38): Vyzkoušel jsem už desítky profesí, umím spoustu řemesel, ale pracovat už se mi nechce

U nás ve firmě vždy všechno klapalo

Po pár letech tvrdé dřiny jsem povýšil na manažera a začal vést vlastní tým. Celý jsem ho na začátku sestavil a dvacet let jsem nabíral každého nového člověka, s každým jsem mluvil a s každou novou duší jsem navázal osobní přátelský vztah, aby to na pracovišti fungovalo. A pracovalo se nám takhle dobře, aspoň doposud.

O mladých se vždycky říká, že jsou líní a nedá se s nimi vydržet, pracovat ani nic dalšího. Já nad tím vždycky mávnul rukou, ale po nedávných zkušenostech jsem musel změnit názor.

Mohlo by Vás zajímat:

Daniela (19): Přítel se mi směje kvůli mé oblíbené zpěvačce. Zkoušela jsem poslouchat i jiné, ale spíš to vidím na rozchod

Hledání nových lidí je noční můra

Nedávno jsem hledal nového člověka do našeho skladu. Tam nemůžeme brát starší lidi, je to opravdu těžká práce. Potřebujeme někoho mladého, silného. Bylo mi jasné, že to nebude jednoduché, když vidím ty mladé na telefonech a obrazovkách, ale tohle jsem nečekal.

Přihlásili se nám asi čtyři kandidáti, všichni mladí kluci, a já byl nadšený. Na pohovor přišel první, který ale nevyhovoval našim požadavkům ze zdravotních důvodů. Do skladu na nakládky zboží je potřeba fit člověka. Další dva by klidně i šli, ačkoli jejich přístup byl trochu laxnější, ale s tím se dá pracovat.

Poslední kandidát byl třešnička na dortu. Přišel pozdě, celou dobu si ťukal do telefonu, sem tam vzhlédl od obrazovky, jako bychom ho vyrušovali vysvětlováním práce nebo otázkami, a když odcházel, ani se nerozloučil. Prostě odešel.

Mohlo by Vás zajímat:

Renáta (42): Pořídili jsme si mladičkou chůvu. Manžel ji rád vozí v noci domů a já nevím, co si o tom myslet

Všichni kandidáti měli naprosto nereálné požadavky

Když jsme se konečně rozhodli, koho vezmeme, vytvořili jsme pro něj finanční nabídku a kolegyně mu zavolala. První, co z něj vypadlo, bylo, že chce víc peněz: „Chci firemní telefon a nástupní plat aspoň 35 tisíc.” S kolegyní jsme ztuhli. Na pozici skladníka? Odmítli jsem, on odmítl nás.

Další si počínal stejně, ačkoli jsme mu vysvětlili, že bez jakýchkoli pracovních zkušeností nemůže žádat takové peníze. „Tak chci aspoň garantovaný volno v pracovní době na natáčení videí,” nabídl. Nepídili jsme se po tom, o jakých videích mluví, a rozloučili jsme se. Poslední dva kandidáty jsme ani neoslovili, protože prostě neprošli sítem. Nikdy dřív jsem nic podobného neviděl, ale jestli to takhle půjde dál, tak skladníka asi nenajdeme.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Filip (29): Před čtyřmi roky jsem byl milionář, pak jsem se zamiloval. Dnes bydlím v domku u Prahy a nevím, jak dál