Josef (38): Vyzkoušel jsem už desítky profesí, umím spoustu řemesel, ale pracovat už se mi nechce

Nikdy jsem nebyl líný. Moji rodiče mě vedli k píli a pracovitosti. Každý víkend jsem pomáhal otci s pracemi kolem domu na vsi, přes týden jsem měl povinnosti doma i do školy, o prázdninách jsem vypomáhal rodičům v podnikání. Byl jsem zvyklý, že si svoje peníze vydělávám sám.

Mohlo by Vás zajímat:

Bohumila (63): Syn se snachou brečeli, že nemají peníze. Padesát tisíc od nás promrhali, ještě teď vidím rudě

Po škole jsem se vrhl na podnikání

Po střední škole jsem se rozhodoval, zda jít na vysokou, nebo do práce. Nakonec zvítězila chuť být samostatný, postavit se na vlastní nohy a nezáviset na rodičích. Chtěl jsem si vydělat pořádné peníze a ukázat světu, co dovedu.

První, co mě napadlo, bylo podnikání. Celé dětství jsem při něm sledoval rodiče, a tak jsem se rozhodl, že zkusím štěstí. Náhodně jsem se připletl k podniku otce mého nejlepšího kamaráda, který se zbavoval svojí malé řemeslné firmy. Přebral jsem ji a čekal jsem na úspěch, který se nedostavil. Pracoval jsem hodně, ale neměl jsem pro obor zapálení a firma zkrachovala.

Mohlo by Vás zajímat:

Jitka (41): Přišla jsem o podnikání i partnera, ve čtyřiceti jsem se musela vrátit k mámě. Nevím, co z toho je horší

Neúspěch v podnikání mě neodradil

"Možná by sis měl nejdřív zkusit pracovat pro někoho, abys zjistil, co to obnáší, a pak se vrhat na podnikání,“ řekl mi po mém neúspěchu otec, a tak jsem ho poslechl.

Začal jsem u řemesla - pokládal jsem střechy, pracoval v truhlářské dílně, vypomáhal v zámečnické firmě našich rodinných známých. Osahal jsem si, co jsem mohl, ale nic mě nechytlo za srdce. Nebavila mě špína a umouněnost manuální práce.

Přesunul jsem se proto do kancelářských profesí. Pracoval jsem v call centru, zkoušel různé pozice v korporátních firmách, abych se naučil něco o chodu velkého podniku. Z posledního místa marketingového specialisty mě propustili. ‚Nezdá se, že by vás obor opravdu zajímal, kolego,“ sdělila mi šéfová při propuštění.

Mohlo by Vás zajímat:

Damián (36): Manželka slíbila, že po porodu přestane tolik pracovat. Pak nechápu, proč přespává v kanceláři

Ani v práci pro druhé jsem nenašel smysl

A tak jsem se posunul dál, k pomáhajícím profesím. Udělal jsem si záchranářský a sanitářský kurz, abych mohl pracovat v nemocnici a sociálních službách. Co jiného by člověku mělo dávat smysl, když ne pomáhat druhým? Ale ani tady jsem nenašel naplnění. Po několika týdnech jsem se fyzicky i nervově zhroutil.

Skončil jsem na několik týdnů na nemocenské a po ukončení se mnou poslední zaměstnavatel rozvázal pracovní poměr, že prý nejsem vhodný typ pro pomáhající profesi, nejsem dostatečně odolný. A vlastně mi to nevadí, asi bych se stejně nevrátil.

Teď jsem zpět u rodičů a snažím se přijít na to, co dál. Vyzkoušel jsem víc prací než všichni, koho znám, ale na rozdíl od nich jsem nikdy nenašel nic, co by mě opravdu bavilo nebo pro co bych měl vlohy. Nechci pracovat, jen abych zaplatil nájem. Chci věnovat čas něčemu, co mi dává smysl, ale zatím jsem nepřišel na to, co by to mělo být.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Václav (59): Podle lékaře je moje nemoc nevyléčitelná. Váhám, zda to říct manželce, nemusela by tu informaci zvládnout

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.