Den, na který nikdy nemohla zapomenout: Božena Húšťová jako dítě zázrakem přežila vypálení osady Ploština

Pasekáři většinou obývali dřevěné chalupy za vesnicí, žili ve velmi skromných podmínkách a tvořili spolu se svými rodinami malou uzavřenou komunitu. Jenomže s příchodem Němců se poklidný život rázem změnil. Právě odlehlosti osady Ploština a jí podobných míst využívali partyzáni, kteří se potřebovali nutně ukrýt. Pasekáři je samozřejmě neodmítli, když ale po čase nacisté zjistili, že pod svou střechou ukrývají hledané osoby, došlo k obrovské tragédii.

Mohlo by Vás zajímat:

Vyhlazení Lidic ve vzpomínkách pamětníků: Tatínek mě políbil na čelo. Pak jsem ho už nikdy neviděla

V osadě Ploština se skrývalo šedesát partyzánů a uprchlíků

V průběhu války prošlo osadou Ploština hned několik utečenců, ale žádný z nich se nezdržel. Změna nastala až poslední válečné Vánoce, kdy se v osadě usídlili Rusové z brigády majora Murzina. Sedm mužů a dvě ženy. Její otec, jakožto bývalý zajatec z ruské fronty, se s nimi uměl naštěstí domluvit. Rodiny v osadě jim poskytovaly jídlo, přístřeší a ti odvážnější pomáhali i při různých akcích. Postupem času se ale z původních devíti osob, rozrostl počet partyzánů na třicet. Lidé z Ploštiny tak museli začít chodit po okolních vesnicích a prosit o jídlo, sami by je už nezvládli uživit.

Paní Božena Húšťová pro web Paměť národa uvedla, že jich v osadě bylo dokonce až šedesát. Nebyli to pouze partyzáni, ale také uprchlí váleční zajatci. Když už bylo jasné, že se blíží konec války, objevili se v osadě dva muži - František Machů ze Zlámance a Oldřich Baťa ze Zlína. Oba byli důvěrníky zlínského gestapa. Že jejich vymyšlené pohádce o pronásledování gestapem ostatní partyzáni uvěřili, bylo možná proto, že než došli na Ploštinu, do krve se mezi sebou poprali. A proč se rozhodli udávat? Kvůli značné peněžité odměně. Své „spolubojovníky“ prozradili během noční hlídky 18. dubna 1945, kdy utekli ke svým chlebodárcům.

Mohlo by Vás zajímat:

Osudná noc v Lidicích. Nacistická komanda neměla slitování, zapalovala domy, vykopávala rakve a přeživší popravila

Devastační zásah speciální jednotky SS

Esesáci udeřili hned další den. V osadě zbyla jen půlka partyzánů a uprchlíků, dalších třicet odešlo předchozí den, čímž si zachránili život.Na zásahu se podílela speciální jednotka SS, jejímž velitelem byl Walter Pawlofski. Sekundovala jim protipartyzánská jednotka „Josef“, ta byla složena ze sudetských Němců a hlinkovců. Té velel Werner Tutter.

„Po obědě k nám přiběhla spojka, že jde na Ploštinu veliká masa vojáků,“ zavzpomínala paní Božena. „Tak jsme začali honem po partyzánech uklízet. Maso jsme balili do pytlů. Jedni chlapi kopali jámu. Další na to vozili hnůj, aby nebylo poznat, že je to čerstvě nakopané. Bohužel, psi všechno vyčuchali. Nevěděli jsme, že je to zrada. Mysleli jsme, že když nic nenajdou, odejdou.“ První esesáci, kteří na místo dorazili, jen v klidu vyšetřovali, jakmile ale dorazili konfidenti, řekli jim celou pravdu.

A Němci se začali mstít. Nevlastní matka Boženy byla tehdy čerstvá maminka, dítě se jí narodilo před osmi dny. Zbili ji a dítě vzali. Když to uviděla Božena, přišla k nim a poprosila je, aby jí dítě dali. Po chvilce dostala ránu, až upadla na zem. Pak začalo rabování. Brali vše, po domácích zvířatech stříleli. Pak začali, jednu chatu po druhé, zapalovat. Spousta vojáků byla opilá, našli totiž domácí slivovici. Na Ploštinu pak přivlekli i obyvatele z vedlejších osad. Kdo nejvíce pomáhal partyzánům, toho svázali. Pak lidem řekli, že mají posledních pět minut, pak je hodí do ohně. Vesele si přitom připíjeli. Když pak v jedné chatě explodovala skrýš se zbraněmi, nahnali do ní všechny muže. Kdo chtěl před šlehajícími plameny utéct, toho zastřelili. Božena se naštěstí dokázala dostat do lesa, kde celou hrůzu sledovala zpovzdálí. Cekem tehdy zemřelo 24 osob.

Najednou byla Božena bez střechy nad hlavou. Její nevlastní matka mezitím utekla - dítě jí sice vrátili, to ale po chvilce zemřelo. Božena se tedy odebrala se tak do Lidečka za babičkou, ráno pak zpět na Ploštinu. Ve spáleništi identifikovala ostatky bratra Františka, který také partyzánům pomáhal. Ještě celý rok pak cítila pach spáleného lidského masa. Nezůstala ale úplně sama, její otec byl v ten osudný den zrovna mimo domov, což mu zachránilo život.

Mohlo by Vás zajímat:

Likvidace Ležáků: Pro 12letou Marii Hrdou přišel gestapák přímo do třídy, zůstalo po ní jen kolo

Traumatické následky si všichni nesli celý život

Po vypálení Ploštiny a dalších osad zůstala spousta vdov a sirotků. Ti všichni čelili různým traumatům. Nevlastní matka Boženy strávila zbytek svého života v nemocnicích, kde neustále plakala a volala jméno svého syna. Sestra pamětnice, Emilie, sice nebyla toho dne na Ploštině, ale když uviděla onu zkázu, poznamenalo ji to. Od té doby každou noc křičela ze spaní.

Nějakým zadostiučiněním či spravedlností byla poprava konfidenta Bati. Paní Húšťová se jí zúčastnila. Bylo to ale poprvé a naposledy. Nové domy se začaly stavět hned po válce. „V roce 48 jsme se stěhovali. Ale nechali na tom dluh. Takže já jsem splácela dluh po sto korunách ještě v důchodu,“ dodala. Později se vdala, měla čtyři syny a začala pracovat v továrně na bačkory Valaška. V devětatřiceti letech se z ní stala vdova. Zemřela v roce 2019.

Mohlo by Vás zajímat:

Vyhlazení obce Ležáky: Krvavou odvetu nacistů za atentát na Heydricha přežily jen dvě sestry