Denisa nastoupila do nové firmy a hned pochopila, že šéf má potíže s páchnoucím dechem. Problém měli tedy hlavně podřízení, kteří se dusili a neměli odvahu říct pravdu.
Osobně nemám ráda, když mě někdo nechá chodit se skvrnou na oblečení nebo vřídkem na obličeji. Věci, jako špatný dech, se ale nesdělují snadno, i když je pro všechny lepší jít s pravdou ven. A to i v případě, že jde o nového šéfa v práci.
Šéfovi v nové práci strašně smrdělo z pusy
Není mi jasné, jak může mít člověk dlouhodobě problém s páchnoucím dechem. To nemá doma nikoho, kdo by mu sdělil nepříjemnou pravdu? Nemá zubaře, který pozná zánět dásní, zubní kámen nebo kaz? Jak je možné, že můj nadřízený v práci má nejdražší oblek, a přesto úplně zkažený dech?
Všimla jsem si toho, upřímně řečeno, už při pohovoru. Tam jsem ale byla plná entusiasmu a snahy získat dobré místo. Můj šéf by v tu chvíli mohl mít na hlavě klidně exkrement. Jenže pak jsem nastoupila a hned první den jsem pochopila, že to takzvaně nedám. Šéf stál několikrát denně u mého stolu a předával mi práci. Mně se při tom zvedal žaludek.
Muselo jít o vážný problém, neboť byl cítit i na dva metry. Přestože bylo chladno, hodně jsem větrala. Pak jsem si všimla, že moje nová kolegyně má na stole tři vonné svíčky. Další si zapínala ruční větráček. Pochopila jsem, že s tím bojují všichni. Kdo se ale odváží říct šéfovi pravdu? Coby nováček jsem se toho úkolu rozhodně zhostit nechtěla.
Kolegové už vyzkoušeli všechno a nic nepomohlo
Zašla jsem s ostatními na oběd a nedalo mi to, musela jsem se zeptat. „Je to takhle pořád? Musím větrat, jinak se udusím,“ přiznala jsem se. Ostatní mi potvrdili, že to trvá měsíce a nikdo neví, co s tím. Navrhovala jsem věci, které už proběhly. Například ústní voda strategicky umístěná v koupelně.
„Jednou jsem před ním vyprávěla o tom, jak začala můj muž konečně chodit na ústní hygienu a že má mnohem lepší dech. Nemělo to žádný efekt,“ pokrčila rameny jedna za zoufalých kolegyň. „Já zas předstíral, že mě čeká rande a potřebuju žvýkačky. Šéf mi řekl, že žvýkání kazí zuby,“ přidal se kolega.
„A jeho manželku znáte? Měl by mu to říct někdo blízký,“ podotkla jsem. Ovšem jeho žena byla v poslední době stále pryč a šušká se o rozvodu. V tom by mohl být zakopaný pes. Nechala jsem to plavat, jenže brzy nastala situace, která vyžadovala přímé jednání. Riskovala jsem, že už nebudu oblíbeným nováčkem svého nadřízeného.
Riskovala jsem kariéru, ale vyplatilo se
Pozvali jsme klienty na pracovní oběd a já si všimla, že jedna z vysoce postavených dam lape po dechu. Dělala jsem vše, abych ji udržela co nejdál od zdroje zápachu. Šéf ji chtěl pak bohužel odvézt autem a já zasáhla. Navrhla jsem, že ji odvezu sama. Obávala jsem se, že by obchod nemusel vyjít kvůli takové prkotině, jako jsou zkažené zuby.
„Já nevím, jak to říct. Dojděte si prosím k zubaři,“ neudržela jsem se, když jsem pak potkala šéfa ve výtahu. Strašlivě zrudl a já se bála, že mě vyhodí. Naštěstí nebyl tak ješitný. Nejenže se po čase jeho dech spravil, ale byl mi za mou upřímnost neskonale vděčný. Stala jsem se jeho nejoblíbenější podřízenou a mám z toho užitek. Pro dotyčného není nic trapnějšího, než když všichni "chodí kolem horké kaše“.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.