Na ten den žena starosty vesničky Věžnička na Vysočině, Johana Vomelová, určitě nikdy nezapomněla. Psal se 29. březen roku 1899 o ona se zrovna vracela z nákupu, když tu se před ní zjevil asi třicetiletý muž silné postavy. Musel vyběhnout z nedalekého lesa Březina. Všimla si, že v ruce drží půlku oloupané dřevěné hole...
Pozdravili se, a když se ho zeptala kam má namířeno, odpověděl stroze, že jde "támhle na smrč". O tři dny později byla v onom lese nalezena nahá mrtvola devatenáctileté Anežky Hrůzové, kterou její rodina postrádala již několik dní, přesně od středečního večera. Dívka se nevrátila domů z práce u židovské švadleny.
Nic pro slabé povahy
Mladá žena ležela na břiše a okolo hlavy měla obtočenou zakrvácenou košili. Kromě jejích věcí se u těla našla část oloupané jedlové hole, zrovna takové, kterou viděla Vomelová u neznámého muže. Znamená to, že se setkala s jejím vrahem, za něhož byl později označen Leopold Hilsner?
Na krku měla Anežka velkou řeznou ránu, přesto u ní byla objevena jen malá louže krve, větší byla o kus dál, u vyhloubené jamky blízko cesty. Záhy se u ostatků shromáždila pěkná řádka lidí. Pátralo po ní totiž až sto místních, včetně školáků. Dodnes se tak neví, kdo z davu vykřikl osudnou větu, že je podkošerována, tedy podříznutá jako dobytče. Ať to byl kdokoli, kvůli jeho neuvážené reakci se "obyčejný" mord přehodnotil na rituální vraždu, kdy dle staré pověsti Židé tímto způsobem získávali krev křesťanských panen.
Tak trošku jednoduchý mladík Leopold Hilsner
Vyšetřování případu se ujal strážmistr Josef Klenovec, který do seznamu potencionálních podezřelých velmi brzy umístil jméno ne příliš inteligentního mladíka Leopolda Hilsnera. Proč? To se vlastně přesně neví. Asi proto, že to byl Žid a žebrák s pochybnou pověstí, který během pozdějších výslechů pletl páté přes deváté. Navíc měl své expřítelkyni Anně Benešové napsat několik dní před vraždou Anežky, že se jí pomstí tak, že pod jeho mečem padne ona i její nový milenec.
Pomalu a jistě tak začal ztrácet pevnou půdu pod nohama. Strážmistrovi bylo jedno, že neodpovídá popisu muže silnější postavy (Hilsner byl vzrůstově menší a velmi hubený). Ani sama Vomelová ho neidentifikovala jako onoho neznámého, s nímž se potkala při zpáteční cestě z obchodu. A co bylo hlavní, Hilsner neměl na těle žádné škrábance, což by jako vrah musel mít. Za nehty oběti se našla kůže, což znamená, že se před smrtí bránila.
Během čtyřdenního soudního líčení bylo vyslechnuto přes 70 "svědků", včetně několikrát trestaného Petra Pecáka, který trval na tom, že v den vraždy viděl Hilsnera vycházet z Březiny. Prý na tom nic neměnilo, že to mělo být ze vzdálenosti 700 metrů. Další lidé tvrdili, že u něho měli vidět velký nůž, jenž se používal na porážku. Ale to byla spíše podjatost, nežli holý fakt. Nakonec tak byl odsouzen k trestu smrti. Jako jeden z mála se proti tomuto výroku postavil Tomáš Garrigue Masaryk. Označil to za antisemitský proces ovlivněný nesmyslnou pověrou. A zřejmě měl pravdu.
Znovuotevření případu Anežky Hrůzové
Minulý rok proběhla médií zpráva, že státní zastupitelství znovu otevřelo případ vraždy Anežky Hrůzové. V kauze se totiž objevily nové důkazy, které prokazují Hilsnerovu nevinu. Badatel Jaroslav Mareš, kupříkladu, zjistil, že měl Hilsner maximálně dvacet minut na to, aby Anežku podřezal, svlékl, uškrtil a několikrát udeřil do hlavy, což je absurdní. To nešlo stihnout. A svědectví trestaného Pešáka, který se na policii přihlásil až poté, co na dopadení vraha vypsali odměnu, nebylo také zrovna věrohodné.
Hilsnerův trest smrti byl zmírněn na doživotí. Po 19 letech ho omilostnil Karel I. Ale i přesto není jeho osoba stále rehabilitována. Snad k tomu ale konečně dojde. Po všech těch letech by si spravedlnost zasloužil.
Zdroje informací:
Wikipedia.org: Leopold Hilsner
Deník.cz: Podcast - Dějiny temné i tajemné - O smrti Anežky Hrůzové a hrůzné hilsneriádě
Čt24.českátelevize.cz: Reportéři ČT - Státní zastupitelství znovu otevírá kauzu Hilsner. Odborníci zpochybňují dobová svědectví