PORADNA: Dceru v první třídě šikanují kvůli brýlím. Podnikněte tři kroky, které povedou k nápravě, radí koučka

Podobný problém řeší i Martina, jejíž sedmiletá dcera nastoupila loni v září do první třídy. "Zpočátku tam chodila ráda, ale od druhého pololetí se jí do školy moc nechce. Když jsem se jí ptala proč, neřekla mi nic konkrétního. Většinou jen to, že se jí tam nechce a nelíbí se jí tam," vypráví Martina.

"Minulý týden ale přišla domů uplakaná s tím, že se jí spolužačka směje kvůli brýlím. Přemýšlím, zda toto může být příčinou dceřiny averze vůči chození do školy. Jak poznám, zda moje dcera je, či není šikanovaná? A kde se nachází hranice šikany, respektive co je ještě nevinné dětské pošťuchování a co už šikana? Co bych případně měla podniknout, když mám na šikanu svého dítěte podezření?" ptá se nešťastná maminka.

Mohlo by Vás zajímat:

PORADNA: Kdy a jak začít dětem vysvětlovat intimní život? Někdy jsou zralí už předškoláci, řekněte jim pravdu, nabádá koučka

Co radí koučka Sylvie Mobagi?

Šikana a pošťuchování mají mezi sebou „tenkou“ hranici, musíme si ale uvědomit, že pošťuchování se u dětí děje běžně. Těžko bychom hledali kolektiv, ve kterém by k němu nedocházelo. Pošťuchování, byť není nic příjemného, nás v konečném důsledku posiluje.

V první chvíli bych vám doporučila zapracovat na dceřině sebevědomí. To, jak náš mozek něco vnímá a jak se k něčemu staví, to také přitahuje. Pro mě je tedy vámi popsané indicií k tomu, abyste s dcerou brýle probrala, ukázala jí, kolik slavných lidí je nosí, vysvětlila jí její výjimečnost, probrala s ní, zda se v brýlích cítí hezká. Ne před vámi či okolím, ona se musí líbit sama sobě, pak ty brýle teprve přijme.

Mnohdy maminky v poradně říkají, ale ty děsné plastové růžové obroučky dcerám vůbec nesedí. No, možná se v nich nelíbí mamince a maminka, protože je na světě o nějaký pátek déle, má jiný názor, rozhled, pohled. Ale nejpodstatnější je, aby se v nich dcera cítila dobře.

V prvé řadě tedy zapracujete na tom, zda se dcera v brýlích sama sobě líbí. Pokud ne, vyměňte je. Chápu, že to je náklad navíc a nikdo nemáme na rozhazování, ale pokud chcete dceři posílit sebevědomí, které jí evidentně chybí, je to základní kámen na cestě k úspěchu. Vaše dcera bude asi spíše introvertní, zkuste ji přimět k tomu, aby si začala uvědomovat, co všechno umí, co vše jí jde. Aby se naučila vážit si sama sebe, ne protože jí to řeknete vy, ale aby ona sama věděla, čeho si na sobě může vážit.

Pak přijde třetí krok. Samozřejmě můžete běžet za rodiči oné spolužačky, ale ruku na srdce, co to přinese? Nebude pak vaše dcera vypadat jako trouba, co za ní všechno musí řešit máma? Pro nás, rodiče, je to velmi nesnadné a já si troufám říci, že bolestivější než pro to dítě samotné, ale zkuste to jinak. Tak, aby vaše dcera tu situaci zvládla sama. Tím jí naučíte, jak s podobnými „pošťuchovači“ příště zatočit, a navíc jí obrovsky pomůžete v uvědomění si sama sebe, v jejím sebevědomí.

Zkuste to tak, že se s dcerou o tom budete bavit. Začala bych tím, že bych jí řekla, že mě to mrzí, že mě moc mrzí, že se jí někdo posmívá, ale na druhé straně se ptám, proč to ten dotyčný dělá? Opravdu to dělá, protože někdo jiný nosí brýle? Brýle nosí miliony lidí na světě a nikdo se jim neposmívá. Co za tím může být? Není to tak, že si ta spolužačka neváží sama sebe, že na ní není nic zajímavého? Dost možná jí ani nejde škola a učení, dost možná má málo kamarádů a myslí si, že tímto hloupým způsobem je najde. Přemýšlejte „nahlas“ a ptejte se dcery, co si myslí ona a co navrhuje, že by mohlo zabrat.

Nechci snižovat případnou možnost šikany, ale zatím z toho, co popisujete, to spíše vypadá na poštuchování a určitě daná spolužačka není poslední, kdo kdy vaši dceru bude „zlobit“. Naučte ji proto, jak s tím pracovat. Čím dříve se to naučí, tím lépe. Mimo to, co popisuji, je, bych ještě zašla za třídní učitelkou. Řekla bych jí, že tam ten problém mezi holkami je, že jste dceru podpořila, aby si to vyřešila a zvládla tu situaci, ale že byste byla ráda, aby na to paní učitelka dohlédla a zároveň dětem řekla o tom, co je hezké a co už je za hranou chování tolerovaného. Zajistíte tak, že i druhá holčička bude mít možnost slyšet od autority, že jsou věci, které jsou fakt „přes čáru“ a nedělají se. Paní učitelky tráví s dětmi v tomto věku většinu času i o přestávkách, využijte toho. U dětí je totiž jedna prima věc, ony se sice mnohdy pošťuchují, ale pak právě z těchto "pošťuchovačů" se stávají jejich nejlepší přátelé.

Mohlo by Vás zajímat:

PORADNA: Dítě má špatné známky a doma se nechce učit. Udělejte z toho zábavu a pamatujte, že jsou důležitější věci, nabádá koučka

Sylvie Mobagi vystudovala aplikovanou psychologii a párovou terapii na University of Maryland. Nyní na téže škole dokončuje doktorský program psychologie. Už dvanáct let se specializuje na práci s dětmi, posledních sedm let je ředitelkou partnerské a rodinné poradny SPOLU v Brně, kde díky unikátnímu systému mediačních technik spolu s neurolingvistickým programováním dosahuje skvělých výsledků v rodinné i párové terapii. Je také autorkou knihy SPOLU partnerský manuál a NAJDU TĚ seznamovací manuál.