U tabletů, PC či mobilů trávíme stále více času a dva roky trvající pandemie koronaviru tomu rozhodně neprospěla. Stejný problém mají i děti, pro které se za tu dobu stalo brouzdání po internetu a hraní počítačových her často jedinou zálibou. Jak ratolesti přimět věnovat se i jiným činnostem, prozradila zkušená koučka Sylvie Mobagi.
Podobný problém řeší i Hanka. "Mám desetiletou dceru a sedmiletého syna. Během pandemie koronaviru trávili oba hodně času u tabletů nebo televize. S manželem jsme totiž pracovali na home office a potřebovali jsme, aby se děti nějak zabavily. Mysleli jsme, že nyní se vše vrátí do starých kolejí. Jenže děti nevědí, co s volným časem, a stále se domáhají svých přístrojů. Jak je zbavit této "závislosti"? Přijde mi, že jsou na tabletu prakticky celý den od chvíle, co přijdou domů ze školy," stěžuje si Hanka.
Co radí koučka Sylvie Mobagi?
Jakákoliv závislost není dobrá a závislost na PC, TV, tabletech či mobilech, prostě všem, co vyřazuje tzv. modré světlo, je opravdu nevhodná. Žijeme v době, kdy od těchto technologií děti zcela odstřihnout nemůžeme. Jednak proto, že by nemohly dělat některé věci (úkoly), ale také proto, že by mezi vrstevníky byly za „exoty“.
Souhlasím s tím, že pandemie určitě napomohla tomu, aby si děti právě na tyto přístroje zvykly, což vhodné není, protože se asocializovaly. Pandemie trvala dva roky, neumím si představit, že by děti ze dne na den vše změnily a už tyto přístroje nepotřebovaly/nechtěly. Na vás rodičích je nyní ten tlak, kdy musíte důsledně dodržovat pravidla, která nastavíte.
Děti ve věku, který popisujete, by měly přijít do styku s modrým světlem max. 2,5 hod. denně. To je „strop“ a připomínám, že se do tohoto času započítává i sledování TV. Je otázkou, zda chcete jít až na tento „strop“. Za sebe si myslím, že hodinka denně je zcela dostačující.
S dětmi si sedněte, napište si, jaké má kdo v domácnosti povinnosti. Už jsem to rozepisovala dříve v poradně, jak si nastavit doma program, kde je napsáno a stanoveno, co kdo dělá a tedy kdo má jaké povinnosti. Vaše děti jsou ve věku, že by denně nějaké domácí povinnosti mít měly. Přece jen je toužíme naučit, že když něco chceme, tak pro to musíme něco udělat a samo od sebe nám to do klína nespadne.
Tablety by tedy měly přijít na řadu až po splnění všech povinností. Pokud uvážím, že dítě přijde ze školy, pak si má udělat úkoly a třeba vysát nebo vyskládat myčku a jít s košem, tak už mu tolik času nezbývá. Také počítám, že počasí nahrává tomu, aby děti trávily více času venku, a to aspoň hodinu, ideálně dvě denně.
Na internetu se dá nalézt spousta aktivit, co s dětmi dělat. Doporučuji pro začátek připravit pár her, mohou také udělat velikonoční výzdobu či vyrobit přání k narozeninám pro někoho z rodiny, atd. A určitě se nebojte děti „nechat se nudit“. Nuda je bezvadná, opravdu. Vzpomeňte si na sebe, když jste byla malá. Říkal vám někdo, co kdy máte dělat, s čím si hrát a na co si hrát? Ne, nechali vás „nudit“ = poznávat svět.
Děti jsou teprve při stavu „nuda“ nucené k tomu, aby začaly pracovat na tom, jak se zabavit. A to je to, k čemu bychom je měli vést. Nechme je, ať mohou přemýšlet, vymýšlet nové činnosti, jak co zjednodušit, spojit, tvořit. Nechme jejich mozek pracovat, ať nezakrní. A sama si odpovězte - když jim budeme pořád podsouvat, co kdy a jak mají dělat - kdy se jejich mozek má zapojit a být kreativní?
Už ve škole jim celý den překládají mnoho vjemů a sdělují jim, jak je mají chápat, poskládat, setřídit, jak s nimi pracovat. Tak aspoň my, rodiče, nechme dětem prostor, aby mozek mohl začít makat na plné obrátky.
Sylvie Mobagi vystudovala aplikovanou psychologii a párovou terapii na University of Maryland. Nyní na téže škole dokončuje doktorský program psychologie. Už dvanáct let se specializuje na práci s dětmi, posledních sedm let je ředitelkou partnerské a rodinné poradny SPOLU v Brně, kde díky unikátnímu systému mediačních technik spolu s neurolingvistickým programováním dosahuje skvělých výsledků v rodinné i párové terapii. Je také autorkou knihy SPOLU partnerský manuál a NAJDU TĚ seznamovací manuál.