PORADNA: Tříletý syn s námi spí v posteli, manželovi to začíná vadit. Koučka radí, jak dítě naučit spát o samotě

Spaní s dětmi momentálně řeší i Ludmila. S manželem mají téměř tříletého syna, který s nimi prakticky od narození spí v posteli. "Když jsem se ho ze začátku pokoušela uspávat v postýlce, hodně plakal, a když náhodou usnul, do hodiny byl vzhůru a zase brečel, že chce mazlit," popisuje těžké začátky Ludmila.

Po dvou měsících proto synovo ukládání do dětské postýlky vzdala a vzala ho do manželské postele. Od té doby se syn zklidnil a kdykoli se vzbudil, dostal prso a zase usnul. "Teď mu budou tři roky a nechce spát jinde než u nás. Mně to nevadí, manžel už je z toho ale nervózní a dožaduje se synova nocování ve vlastní posteli. Já mám ovšem obavu, že se zase nevyspíme. V podstatě mi současný stav věci vyhovuje. Je skutečně přes čáru, když takto velké dítě spí v posteli s rodiči? A jak ho případně co nejlépe adaptovat na samostatné spaní?" ptá se Ludmila.

Mohlo by Vás zajímat:

PORADNA: Muž mi vyčítá, že upřednostňuji svá vnoučata. Nastolit harmonii pomohou dvě věci, radí koučka

Co radí koučka Sylvie Mobagi?

Naprosto chápu, že u malých miminek, která se v noci často budí, se rodiče uchýlí k tomu, že si dítě vezmou „na trvalo“ do postele. Ono je to vlastně přirozené. Vzpomeňte na doby, kdy jsme ještě jako lidé žili v jeskyních. Tam jsme spávali v jedné místnosti a maminky určitě dítě nikde neodložily na kámen a neodešly si lehnout jinam. Dělaly pravý opak, svoje děti měly u sebe, protože jedině tak je mohly chránit před napadením nějakým zvířetem, kterému by se podařilo v noci do jeskyně vplížit. Jde tedy o „pudovou záležitost“ a to jak ze strany matky, tak ze strany dítěte.

Každé dítě je jiné. Ty empatičtější a emočnější zpravidla potřebují blízkost při spánku. Ono probudit se sám v posteli, když je všude tma a jste fakt malé dítě, může být strašidelné. Píšete, že vás trápí, že se nevyspíte, když syna dáte do postýlky. Myslím, že v tom máte částečně pravdu. Ze dne na den stěží dojde k poklidné změně v tom, kde dítě spí. Je jasné, že váš syn je na něco zvyklý a změna tedy bude chvíli trvat.

Otázka zní, kdy je ten správný čas podle vás? Jestli jste čekala, že třeba v 10 letech se to změní, tak ani v tomto věku to není pravidlem. Čím déle děti necháte spát u sebe, tím déle bude trvat zvykání na nové. A zvažte i další dvě věci. První je, že dítě roste, a tedy bude logicky v posteli zabírat více místa. Časem se proto stejně nevyspíte. A pak je tu manželský aspekt. Čím déle dítě bude spát s vámi v posteli, tím více si zaděláváte na odluku a to věřím, že vaším cílem není.

Mohlo by Vás zajímat:

PORADNA: Začala jsem se po škole dělat jinou práci, než si rodiče přáli. Koučka radí, co je zaručeně obměkčí

Spát samostatně je individuální záležitost. Než k tomu přistoupíte, musíte si být svým rozhodnutím stoprocentně jistá. Dítě jinak vycítí, že „nemusí“ a veškerá snaha je marná. Pokud se rozhodnete, tak za mě je ve třech letech fajn, když dítě spí samo. Má v noci větší klid nejen ono, ale i vy s manželem.

Je však potřeba počítat s obdobím deseti dní až tří měsíců (je to fakt individuální), kdy bude probíhat proces zvykání. Nejčastěji doporučovaný postup, jak osamostatnění dítěte docílit, je, že si s ním promluvíte o tom, proč je prima spát sám. Bude mít více místa, dobře se vyspí, nebudete mu prdět pod nos. Vymyslete důvody tak, aby vaše dítě zaujaly. Pak jej ujistěte o tom, že s ním v pokoji budete, dokud neusne. A to dodržte. Večer přečtete pohádku, pak si dítě lehne a vy si třeba vyřizujte maily.

Je fajn, aby dítě u sebe mělo baterku, kdyby se v noci vzbudilo. Může ji zapnout, čímž mu odpadne stres ze tmy. První dny s vámi bude dítě diskutovat o tom, zda to tak musí být, zda tam nemůžete spát s ním. Vždy jej ujistěte o své lásce a že jste na blízku, vytrvejte. Další noci může dítě plakat či vás volat, jděte a počkejte zase, než usne. Bez práce to nebude, ale půjde to. Pamatujte, že čím mladší proutek je, tím snáz se ohýbá. Věřte mi, že byste nechtěla zažívat diskuze rodičů s deseti či dvanáctiletými dětmi, které odmítají spát samy. Tohle je určitě lepší varianta.

Mohlo by Vás zajímat:

PORADNA: Nedokážu opustit děti a jít jen tak za zábavou. Koučka radí, jak zvládnout výčitky

Sylvie Mobagi vystudovala aplikovanou psychologii a párovou terapii na University of Maryland. Nyní na téže škole dokončuje doktorský program psychologie. Už dvanáct let se specializuje na práci s dětmi, posledních sedm let je ředitelkou partnerské a rodinné poradny SPOLU v Brně, kde díky unikátnímu systému mediačních technik spolu s neurolingvistickým programováním dosahuje skvělých výsledků v rodinné i párové terapii. Je také autorkou knihy SPOLU partnerský manuál a NAJDU TĚ seznamovací manuál.