Úmrtí v rodině je traumatizující událostí i pro dospělé, natožpak pro malé děti. Jak tuto neradostnou zprávu oznámit synovi nebo dceři? Na to v dalším díle poradny odpovídá zkušená koučka Sylvie Mobagi.
Radu v tomto směru potřebuje čerstvě i Lucie, které po Novém roce zemřel tatínek. "Přišlo to nečekaně, dostal infarkt a lékaři už ho nedokázali zachránit. Máme s manželem sedmiletou dceru, jak jí co nejšetrněji říct, že dědeček zemřel? Máme si vymýšlet nějakou pohádku, nebo jí to říci narovinu, samozřejmě přiměřeně věku?" táže se Lucie.
Co radí koučka Sylvie Mobagi?
Předem přijměte prosím moji hlubokou soustrast. Smrt je něco, co našimi životy vždy velmi otřese, přestože se s ní setkáváme během celého života a jednou čeká nás všechny. Smrt je přirozenou součástí života, ne tou chtěnou, ale neodmyslitelně k němu patří. Určitě doporučuji dětem říkat pravdu, přesně jak píšete, přiměřeně jejich věku.
Jasně, že to je šok, že bude dcera plakat a mít nějaké dotazy (děti se mnohdy ptají, zda taky ony zemřou, zda vy rodiče zemřete, atd.). Tohle vše je správně. Správně z toho pohledu, že dcera pouští emoce ven, a to je jediný způsob, jak smrt přijmout a vyrovnat se s ní, jak si ji uvědomit a přijmout ji, i když se nám nechce.
Stejně jako se vy se svým tatínkem loučíte, jak vše prožíváte, i vaše dcera si tímto procesem potřebuje projít. Četla jsem několik studií pojednávajících o tom, zda existuje život po životě. Dosud nikdo neprokázal, že by neexistoval. Pro děti existuje krásná pohádka, pomocí níž můžete dceři vysvětlit smrt a to, co se děje „pak“. Jmenuje se Coco, jde o animovanou pohádku a já ji rodičům vřele doporučuji. Je to krásný příběh nejen o smrti, a dětem tak máme možnost vysvětlit, co se děje.
Já věřím, že když odejde blízká osoba, ta nejjasnější hvězda, kterou na nebi můžeme spatřit, je právě ona. Své malé dceři i dětem v poradně vysvětluji, že svítí tak moc právě proto, abychom ji viděli a mohli jí zamávat, že na nás ta osoba dává pozor a sleduje nás. Že i jí se po nás stýská a chybíme jí, ale že má teď nový úkol tam v nebi. Jaký, to se dozvíme, až jednou přijdeme do nebe i my.
Už Einstein říkal, že pravda je relativní. Nikdo z nás přesně neví, a nepodařilo se to dosud prokázat ani tisícům badatelů, vědců a výzkumníků, co přesně se děje „po smrti“, a je na každém z nás, jakou představu si vytvoříme. Ať už se tedy někdy duše v nebi setkají, či nikoliv, prokázáno nebylo v tomto ohledu nic.
Já nicméně věřím, že se tam jednou setkáme. Tím, že tuto víru uchováte v sobě a předáte ji i svojí dceři, byste mohla něco pokazit? Pokud dojdete k závěru, že nikoliv, tak vám tuto víru v setkání s dědečkem vřele doporučuji. Já věřím, že váš tatínek se na vás z nebe usmívá, že to je ta nejzářivější hvězda, kterou na nebi spatříte.
Sylvie Mobagi vystudovala aplikovanou psychologii a párovou terapii na University of Maryland. Nyní na téže škole dokončuje doktorský program psychologie. Už dvanáct let se specializuje na práci s dětmi, posledních sedm let je ředitelkou partnerské a rodinné poradny SPOLU v Brně, kde díky unikátnímu systému mediačních technik spolu s neurolingvistickým programováním dosahuje skvělých výsledků v rodinné i párové terapii. Je také autorkou knihy SPOLU partnerský manuál a NAJDU TĚ seznamovací manuál.