Výchova dětí je věc navýsost složitá a nikdo na ni nemáme patent. Občas se tak dostáváme do situací, kdy nevíme, co si počít s vlastními potomky. Příkladem může být velmi tvrdohlavé dítě, které si rádo vydupává svoje. Co si se vzdorovitou ratolestí počít, radí zkušená koučka Sylvie Mobagi.
Pavlína se ocitla v nezáviděníhodné situaci. S manželem mají sedmiletého syna a pětiletou dceru a právě ta přidělává Pavlíně vrásky. "Dcera je nesmírně dominantní a jak není po jejím nebo jí něco vyčtu, začne po mně šplhat, chce se mazlit a křičí, že už nechce nic poslouchat," líčí situaci v rodině. S manželem se jí snaží neustupovat a vysvětlují jí, proč něco musí být tak či onak.
Většinou to ale ke kýženému výsledku nevede a dcera pořád vzdoruje. "Později většinou přijde s tím, že to uděláme tak, jak říkáme, ale je to opravdu o nervy. Kdyby jí byly tři roky, neudivuje mě to, ale v tomto věku mě už její chování zaráží," svěřuje se Pavlína. Navíc ji mrzí, že stejnou taktiku praktikuje dcera i na starším bráchovi, který jí navíc ve všem ustupuje. "Jak dceři nastavit mantinely, aby si uvědomila, že ne všechno si může vyřvat? Mám obavu, že jsme ve výchově něco zanedbali," kaje se.
Co radí koučka Sylvie Mobagi?
Věřím, že své děti vychováváte, jak nejlépe umíte. Syn přece takové věci nedělá, ne? A vychovávali jste ho také. Děti jsou individuality, rozhodně nebojte, že byste něco zanedbala, prostě vaše dcera je jiná než váš syn, a tak potřebuje trošku jiný přístup. Píšete, že chcete dceři nastavit mantinely, že brácha jí raději ustoupí.
Škoda, že nepopisujete, jak to vypadá, když s dcerou řeší něco váš manžel. Netuším taky, kolik let je vašemu synovi. Nicméně vidím tam hned několik rovin. Myslím, že problém trápí vás všechny. Bylo by fajn, abyste si vy, manžel a syn udělali rodinnou poradu a nastavili si, co ano, a co ne. Vzájemně si musíte dodat „odvahu“ a váš syn určitě potřebuje dodat sebevědomí, pakliže píšete, že sestře vždy ustoupí a ona ho diriguje.
Dítě není malý dospělý, dítě je dítě. A já vím, že vás asi nepotěším, ale šéf jste vy, ne dcera. To vy musíte nastavit, co ano, a co ne. Její chování jen odráží to, co jí dovolíte. Dělá to, co jí funguje. Viděla jste film Kouzelná chůva Nanny McPhee? Doporučuji mrknout. Na děti nekřičí, nebije je, ale ani s nimi nediskutuje.
Pětileté dítě má rodiče poslechnout. Jasně, že nikdo nechceme mít doma „stroje“, co nás poslouchají nebo se nás dokonce bojí. Určitě jsem pro to jít formou vysvětlení, ale jen jednou. Ne donekonečna. Dcera jistě slyší dobře, neb se o poruše sluchu nezmiňujete. To, že nekoná dle toho, oč ji žádáte, není o tom, že by neslyšela, ale že to má „na háku“. A když v pěti letech s vámi doma takto „mává“, co bude, až jí bude deset?
Zakročit a nastavit mantinely musíte vy. Vaše dcera by v pěti letech měla mít povinnosti. Určitě zvládne si uklidit pokoj, utřít prach, kam dosáhne, na stůl nachystat prostírání a příbory k obědu… Je potřeba jí dostat do života rituály, tedy například, že se denně v 18 hodin všichni sejdete u večeře a ona předtím nachystá příbory. Ideální je nastavit činnosti a časy tak, aby bylo co nejvíce činností opakujících se ve stejný čas.
Rituály znamenají pro děti „bezpečí“. Vědí, že se jde spát v X hodin, atd. Rozhodně to nemá být tak, že byste pouze dceři dali povinnosti. Ideální je, když si napíšete tabulku na týden, do té vyznačíte všechny členy domácnosti a každému přiřadíte činnosti = povinnosti. Dceři vysvětlíte, co a proč po ní chcete, avšak vysvětlíte to jednou.
Vysvětlete jí, co se stane, když neposlechne. Například v momentě, kdy začne dělat, co popisujete, je nezbytné jí „sebrat divadlo“. Tedy ji vzít za ruku, odvést ji do jejího pokoje a říct jí: Až budeš zase hodná, tak přijď. Uvidíte, že to nebude trvat dlouho. Během týdne, pokud budete důslední, máte doma milou, hodnou a naslouchající dceru, se kterou se nemusíte strachovat někam jít, že vám udělá scénu.
Váš syn si tak opět nastaví sebevědomí, které se obávám, že teď úplně v kondici nemá. Věnujte pozornost i jemu. Zajímejte se o něj, udělejte si na něj čas. Uklidníte se vy i manžel a tím vaše manželství bude opět naplněnější. Čím déle situaci nebudete řešit, tím hůře se budou následky napravovat. Držte se.
Sylvie Mobagi vystudovala aplikovanou psychologii a párovou terapii na University of Maryland. Nyní na téže škole dokončuje doktorský program psychologie. Už dvanáct let se specializuje na práci s dětmi, posledních sedm let je ředitelkou partnerské a rodinné poradny SPOLU v Brně, kde díky unikátnímu systému mediačních technik spolu s neurolingvistickým programováním dosahuje skvělých výsledků v rodinné i párové terapii. Je také autorkou knihy SPOLU partnerský manuál a NAJDU TĚ seznamovací manuál.