Císařovna. Toto označení důvěrně zná každá žena, která rodila sekcí. A často se stává, že se kvůli tomu cítí jako méněcenná matka, která nedokázala přivést dítě na svět přirozenou cestou. Jak s pocitem výčitek bojovat, poradila zkušená psychoterapeutka Sylvie Samsonová.
Potkalo to spoustu z nás. Naše miminko, které jsme chtěly přivést na svět přirozenou cestou, se muselo ze zdravotních důvodů narodit buďto plánovanou, nebo dokonce akutní sekcí. Po porodu se pak dostavila nejen bolest fyzická, ale často i psychická. Pocit výčitek, že jsme své dítě nezvládly porodit samy. A v hlavě se vynořovala spousta otázek: Nejsem kvůli tomu horší máma? V čem všem ještě selžu?
Co radí psychoterapeutka Sylvie Samsonová?
Císařské porody se nedělají „jen tak na přání“, musí k nim vždy být validní důvod. To je zásadní věc, kterou je fajn si na začátek připomenout. Není to tedy o nějakém selhání ženy, ale naopak. Tyto ženy jsou hrdinky, které musely zvládnout císařský porod, který není snazší než porod „přirozený“. Je jiný, ale vůbec ne snazší.
Žena je při něm buď v celkové narkóze, nebo pod epiduralem. Ani jedno není příjemná záležitost a ani jedno není zdraví prospěšné. Po císařském řezu krom toho, že své děti mnohdy nevidí nebo vidí jen chvilku, nemohou mít maminky svá miminka u sebe hned, ale musejí se nejprve dát „trochu do kupy“.
O tom, že po císařském řezu jsou ženy 14 dní „paralyzované“ a jejich pohyb připomíná devadesátiletou babičku, protože jizva opravdu bolí, ani mluvit nemusím. A už vůbec nezmiňuji to, jak zdlouhavá a náročná je rekonvalescence, aby se maminky daly „zase do pohody a svého těla“.
Teď mi řekněte, v čem to tyto maminky mají lepší a proč se cítí méněcenné? Všem ženám, které o sobě pochybovaly či pochybují, bych doporučila, aby se samy sebe zeptaly „proč?“. Když si přečtou a uvědomí výše zmíněné, pořád se tak cítí? Jsou to hrdinky a pokud jim někdo říká cokoliv jiného, tak ať se ho optají, zda už mu někdo rozřízl celé břicho napůl.
Milé ženy, dámy a dívky „císařovny“, jste hrdinky, jste skvělé. Sama mám srovnání přirozeného a císařského porodu, skláním se před všemi ženami, které porodily, a to jakkoliv. Jste všechny úžasné a skvělé.
Kdo je Sylvie Samsonová: Déle než dvanáct let se věnuje práci s dětmi, zejména těmi, které mají některou ze specifických poruch učení. Posledních osm let je navíc ředitelkou partnerské a rodinné poradny SPOLU v Brně, kde díky unikátnímu systému mediačních technik spolu s neurolingvistickým programováním dosahuje skvělých výsledků v rodinné i párové terapii. Je také autorkou knihy SPOLU partnerský manuál a NAJDU TĚ seznamovací manuál. Více na webu www.sylviesamsonova.cz a eshop.sylviesamsonova.cz.