PORADNA: Šestiletý syn je velmi neprůbojný, jak mu dodat sebevědomí? Klíč je v tom, jak se chováte, tvrdí koučka

Podobný problém řeší i paní Anna. "Můj šestiletý syn je odmala povahově velmi mírný a neprůbojný. Když si hraje s kamarády, nechá si skoro všechno líbit, téměř je poslouchá na slovo, hlavně, aby je nenaštval," poukazuje Anička. "Ráda bych to změnila, aby nebyl takové trdlo. Dá se s tím nějak pracovat, aby vyrostl v sebevědomou osobnost?" ptá se.

Mohlo by Vás zajímat:

PORADNA: Ráda bych dala dvouletou dceru do školky, ale nechci být krkavčí matka. Koučka radí, jak poznáte, že je zralá

Co radí koučka Sylvie Mobagi?

Jak to vypadá u vás doma, jak syn poslouchá, či neposlouchá? Výchova, kterou doma máte, je kamarádská, výchovná, přísná…? Někdo v synovi tuto submisivitu vybudovat musel, omlouvám se, ale z něčeho pochází. Buď ji zažívá doma, nebo má takovou zkušenost třeba ze školky. Jak se choval ve školce?

Píšete, že se syn chová tak, aby kamarády „nenaštval“. Pod tím slovem se může skrývat cokoli. Takto na dálku bez bližších informací mě napadá, že z menší či větší části v tom bude schovaný strach, aby nebyl sám, aby nepřišel o přízeň. Z čeho to může pramenit? Neřekl mu někdo ve školce něco, co si s sebou nese? Nebo někdo ze širší rodiny? Někdy i rádoby „vtipně“ mířená věta dokáže v dětské hlavičce nadělat pěknou paseku… O důvodech bez toho, aniž bych se synem hovořila, můžeme jen spekulovat.

Co bych vám každopádně doporučila, je se synem mluvit. Najděte si nějakou klidnou chvilku, kdy spolu budete sami, a třeba u malování nebo vykrajování perníčků se mu řekněte, že jste viděla, že mu třeba kamarád X říkal, aby něco udělal, a že vás překvapilo, že to šel udělat, že jste si myslela, že ho to nebaví. Uvidíte, jaká bude synova reakce.

Pak bych mu vyprávěla příběh, třeba jak jste byla sama malá a že jste měla strach, jestli se třeba s vámi kamarádka bude bavit, když jste neměla ráda kreslení. A pak jste zjistila, že i když si s ní nemalujete a malují si s ní i jiné kamarádky, které to baví, tak spolu jste si pak hrály s panenkami. Ukažte tedy synovi „návrh“ řešení. Syn na to bude nějak reagovat, s největší pravděpodobností se rozvypráví, a vy tak budete mít možnost to s ním probrat.

Zdůrazněte, jak pyšná jste, že je to takový správný a hodný kluk a že z něj roste svědomitý mladý muž. Že mu jenom musíte říct, že všichni nebudou vždycky kámoši a nebudou fajn a že by jeho dobroty mohl někdo zneužít. Třeba mu popište nějaký případ z práce, kdy se někomu něco nechtělo, ale snažil se druhým vyhovět a pak se už chudák nestihl ani naobědvat a bolelo ho břicho. Sama nejlépe víte, jak ten příběh synově povaze a věku přizpůsobit, já se vás jen pokouším „navést“.

Syn možná jen potřebuje dodat odvahu, že může říct ne. A to ho naučíte tím, jak se doma budete chovat. Teď to nemyslím tak, že by vám syn nemohl říct ne, ale že třeba viděl vás, že se vám něco nechtělo, ale přesto jste to udělala… My rodiče jsme vzorem, který děti kopírují. Možná si to ani neuvědomujete, ale někoho váš syn zrcadlí. Zaměřte se na to, ať jste mu dobrým příkladem. „Trdlo“ v tomhle věku nevadí, ale v budoucnu by se kvůli tomu mohl stát obětí šikany. Proto je dobře, že na tom začínáte pracovat již nyní a že jste tak zodpovědná, že to řešíte.

Mohlo by Vás zajímat:

PORADNA: Dospělý syn nechce vyletět z rodného hnízda. Buďte striktní, jednou vám poděkuje, nabádá koučka

Sylvie Mobagi vystudovala aplikovanou psychologii a párovou terapii na University of Maryland. Nyní na téže škole dokončuje doktorský program psychologie. Už dvanáct let se specializuje na práci s dětmi, posledních sedm let je ředitelkou partnerské a rodinné poradny SPOLU v Brně, kde díky unikátnímu systému mediačních technik spolu s neurolingvistickým programováním dosahuje skvělých výsledků v rodinné i párové terapii. Je také autorkou knihy SPOLU partnerský manuál a NAJDU TĚ seznamovací manuál.