PORADNA: Děti tráví stále více času u počítačových her. Koučka radí, v čem tkví největší úskalí a jak dlouho nechat děti hrát

Názory na škodlivost počítačových her se různí. A to i mezi odborníky. Jedni tvrdí, že jde o skvělou formu vybití stresu, další pak, že násilí páchané ve virtuálním světě si hráč bude chtít vyzkoušet i v tom skutečném. Jak velký vliv na chování dětí mají počítačové hry podle psychologů? A jak dlouho denně bychom dětem měli dovolit hrát?

Mohlo by Vás zajímat:

PORADNA: Syna napadly v družině starší děti, mám se do toho plést? Koučka doporučuje, jak správně postupovat

Co soudí koučka Sylvie Mobagi?

Názory odborníků na toto téma se velmi střídají. Za sebe bych určitě hry „šmahem“ neodsoudila. Souhlasím s názorem PhDr. Václava Mertina, psychologa, kteří říká: „Hra obecně je pro dítě přínosem, zábavou a radostí. Naopak - pokud děti od nich zcela odstřihnete, může se stát, že si nebudou mít o čem povídat se spolužáky a budou se cítit vyčleněné, izolované."

Opačný názor na násilí v hrách má Karel Nešpor, odborník na problematiku závislosti v pražské Psychiatrické léčebně v Bohnicích: "Existuje mnoho případů, kdy děti na základě nějaké počítačové hry spáchaly násilný čin. Nejnebezpečnější je přitom takový druh násilí, které lze použít v běžném životě. Pokud tedy například chystá past na vetřelce v cizí galaxii, je to o něco méně nebezpečné, než když svého virtuálního soupeře mlátí pěstí či do něj píchá nožem. To ohrožuje nejen dospívající, ale následně celou společnost." Oba odborníci se pak shodují, že v tomto směru má stejně negativní vliv i násilí v televizi.

Já za sebe dodám, že čím více času děti tráví na počítači, tím více se odcizují reálnému světu a mají větší potíže nejen při studiu, ale i v dospělosti navazovat vztahy a socializovat se. Za mě tedy platí pro rodiče jednoduché pravidlo, používejme „selský rozum“, neboli všeho s mírou. Počítač by rozhodně neměl být jedinou či převažující volnočasovou aktivitou.

Každý den by dítě mělo mít na první místě pohyb, i kdyby to měla být procházka do parku, se psem… Následovat by měly domácí povinnosti, protože ty má každý z nás. Každé dítě by mělo mít každý den alespoň jednu povinnost doma. Je jasné, že někdy děti mají rozvrh tak našláplý, že přijdou pozdě odpoledne, ale vynést koš určitě zvládnou i v takový den. Určitě by měly mít nejprve hotové všechny věci do školy (úkoly, příprava na další den), a pak teprve přichází čas počítače.

Z mojí zkušenosti z poradny je pro děti do 7 let zcela dostačující max 30 min denně, pro děti do 12 let pak hodina denně. Nenechme děti, aby upřednostňovaly počítač či televizi před povídáním s rodinou, rodiči, sourozenci či jinými hrami. Právě tohle je často velmi opomíjené a zejména v pubertě je proto mnohdy pro rodiče složité najít „komunikační tunel“ s dítětem.

Na závěr ještě upozorním na to, že dlouhé hraní má také vliv na fyzický vývoj dětí - některé svalové skupiny jsou přetěžovány a jiné nedostatečným používáním slábnou nebo se zkracují. Hráči mají kulatá záda, hrbí se. Mohou mít také problémy se zápěstím. Koukání do monitoru může také příliš namáhat zrak a "kazit oči". Důsledkem může být i obezita a kardiovaskulární choroby.

Mohlo by Vás zajímat:

PORADNA: Kapesné je klíčem k finanční gramotnosti. Koučka radí, kolik a za jakých podmínek dávat dětem peněz

Sylvie Mobagi vystudovala aplikovanou psychologii a párovou terapii na University of Maryland. Nyní na téže škole dokončuje doktorský program psychologie. Už dvanáct let se specializuje na práci s dětmi, posledních sedm let je ředitelkou partnerské a rodinné poradny SPOLU v Brně, kde díky unikátnímu systému mediačních technik spolu s neurolingvistickým programováním dosahuje skvělých výsledků v rodinné i párové terapii. Je také autorkou knihy SPOLU partnerský manuál a NAJDU TĚ seznamovací manuál.