Proč se dítě vzteká, když po něm něco chcete? Podle psychoterapeutky na vás nemá čas

Jak tuto situaci vyřešit co nejlépe, zkusím vysvětlit tak, že vám nastíním pohled dítěte na celou věc. Pohled, který vám dítě vzhledem ke svému věku, znalostem a dovednostem neumí možná úplně přesně definovat nebo má strach a není si jisté. Rozhodně je to však pohled, který se u nás v poradně opakuje stále dokola.

Mohlo by Vás zajímat:

Chcete šťastné děti? Stačí jednoduchý trik, říká psychoterapeutka Samsonová

Moje milá maminko, můj milý tatínku

Někdy si hraju, jsem ve svém světě, kdy zrovna bojuji s obrovským drakem, zlým vlkem, jsem princeznou, která čeká na vysvobození princem, jsem zachráncem všech ublížených, zkrátka jsem ve svém dětském světě. A jsem v něm úplně ponořený a jím pohlcený. Někdy přijdeš „nevhod“, protože já jsem zrovna třeba uprostřed bitvy, záchrany světa, nebo už vidím prince na bílém koni, který mě jede zachránit z věže, kde mě vězní černokněžník a ty do toho vpadneš a říkáš, že mám teď hned jít někam jíst, spát, mýt si ruce… Ale já prostě teď hned nemůžu, přece nemůžu nechat ten příběh jen tak, bez šťastného konce, to bych přece nemohl ani usnout, pořád bych myslel na to, že jsem nestihl všechny zachránit, nebo já zůstala nezachráněna.

Někdy také mi třeba něco nejde, kousek puzzle nejde na své místo, kostka lega nechce držet na druhé kostce, vykolejil mi vláček, mám prostě překážky ve hře, kterým nerozumím, ale snažím se je překonat, vyřešit je a najít cestu „zvládnout je“.

Mohlo by Vás zajímat:

Pláče vaše dítě ve školce? Psychoterapeutka radí jednu důležitou věc

Šťastný konec

V těchto chvílích ti říkám, že teď nemůžu, že musíš počkat. Nemyslím to zle, není to tak, že tě nechci poslechnout, jenom potřebuju, abys mi dala chvilku dokončit tu hru, vyřešit tu překážku a zajistit šťastný konec. Všichni přece chceme šťastné konce. Jenže ty na mě pak křičíš a taháš mě za ruku, a já jsem zoufalý a nevím co s tím, nevím, jak ti to vysvětlit, že už potřebuji jen chvilku. Křičím, pláču, kopu kolem sebe a ty mě nevnímáš a já nevnímám tebe.

Mami, tati, vydržte

Moc mi pomáhá, když mě obejmeš, je to lepší než tisíc slov, mrzí mě, že jsem křičel a mrzí mě, že jsi křičela na mě. Mám tě moc rád, potřebuju vědět, že i ty mě, v tvojí náručí je bezpečno. Vím, že nemáš ráda, když křičím a kopu a nevnímám, taky no nemám rád, jen někdy to na mě přijde, protože nemohu dokončit to, co zrovna potřebuji.

Je to můj dětský svět, mám v něm tolik fantazie a tolik možností a tolik úskalí. Prosím maminko, prosím tatínku, buď se mnou trpělivý, pokud můžeš, nech mě hru dohrát, pokud to nejde, obejmi mě a vysvětli proč to teď nejde a kdy tu hru budu moci dohrát, budu rád, když se i zapojíš a pomůžeš mi najít ten šťastný konec. Jsem rád, že tě mám a moc potřebuju vědět, že to máš stejně.

Mohlo by Vás zajímat:

Důslednost při výchově dětí se vyplatí, říká psychoterapeutka. A radí, jak na to

Vzájemný respekt

Děti nejsou „malí dospělí“, děti jsou děti, se spoustou fantazie. Respektujme jejich dětství a nechtějme po nich, ať předčasně dospějí. A jednou až budeme my staří, tak budeme vděční, že oni respektují naše stařecké vrtochy a stále nás mají rády.

Sylvie Samsonová se dvanáct let specializuje na práci s dětmi, posledních sedm let je ředitelkou partnerské a rodinné poradny SPOLU v Brně, kde díky unikátnímu systému mediačních technik spolu s neurolingvistickým programováním dosahuje skvělých výsledků v rodinné i párové terapii. Je také autorkou knihy SPOLU partnerský manuál a NAJDU TĚ seznamovací manuál.

Se Sylvií připravujeme poradnu o tom, co vás trápí. Veškeré dotazy i starosti pište na redakce@lifee.cz