Kdo by nechtěl ze svého dítěte vychovat sebevědomou, úspěšnou osobnost odolnou vůči stresu. Jsou to právě tyto vlastnosti, které budou pro jeho dospělý život klíčové. Je lepší chválit a motivovat, nebo nechat dítě, ať si každý neúspěch odžije?
Někdy máme pocit, že musíme dětem umést cestičku, aby se jim životem kráčelo lehce. Ale i nejlépe míněné úsilí se může minout účinkem a z dítěte vyroste egocentrický vztekloun, který má pocit, že se svět musí točit podle něj. Co je tedy správné? Držet zkrátka a autoritativně, nebo obalit bavlnkou a dítěti vše povolit? Univerzální návod na výchovu bohužel neexistuje. Můžeme si jen označit principy a podle nich se zkusit orientovat.
Respektujte se
Dítě by nemělo být vůči vám v podřízené pozici, ale také by se neměl svět točit kolem něho. Pamatujte si, že důležité je dítě i vy. Každý z vás máte svá práva i nárok na svůj osobní prostor. Není potřeba sebeobětování, například vzdát se všech svých koníčků, abyste měli čas výhradně pro dítě.
Stejně tak dopřejte potomkovi jeho vlastní prostor pro sebevyjádření. Nekomunikujte s ním z pozice síly, ale ani mu příliš neustupujte, ideální je vzájemná komunikace na stejné úrovni. A to doslova. Všimli jste si například, jak vévodkyně Kate mluví se svými dětmi? Vždy se k nim skloní a sníží na jejich úroveň. Je to přirozené a její rodičovská autorita tím v žádném případě neutrpí.
O všem komunikujte
Dítě není malý dospělý, aby s vámi řešilo existenční otázky, na druhou stranu si zaslouží, aby mělo v rodině své místo a cítilo, že se s ním počítá. Jde o to najít správný způsob komunikace, protože mluvit můžete i s velmi malými dětmi. Srozumitelně formulovat svoje požadavky, komunikovat otevřeně a nemanipulovat. Naopak ale také poslouchat a vnímat, co říká dítě.
Stačí osvojit si několik základních principů komunikace a podle nich postupovat. Ty hlavní jsou: dohoda, žádné moralizování, poraď, ale nevnucuj, pochop pocity, popisuj a konej, podstatný je výstup.
Přirozená autorita
Zákazy a tresty nefungují, protože jsou postavené na principu strachu. Místo toho vymezte vnitřní hranice, jež respektují potřeby konkrétního rodiče a konkrétního dítěte. Jsou jasně definované a tudíž pro dítě srozumitelné. Jsou pro něj jistota, pevný bod, o který se může opřít. Kruh, v rámci něhož věci fungují. Příkladem jsou například rituály – například každý večer v sedm hodin večeře, pohádka a o půl osmé v posteli. Teprve potom se rodič stává přirozenou autoritou, které dítě naslouchá, protože samo chce, ne proto, že musí.
Zrcadlení
Dítě se učí opakováním a to nejenom toho, co mu říkáte, ale i toho, co děláte, jak se chováte a jak řešíte situace. Tím také vznikají rodinné modely a odlišnosti. Proto je důležité žít život, jaký si pro svoje dítě přejete, ale neuplatňovat na něm své nesplněné ambice. Ukazujete mu, jak se má chovat k vám, samo k sobě, ke druhým lidem i ke světu.
Nebojte se změnit přístup, když věci nefungují, a nemávnout nad současnými problémy rukou s tím, že „je to normální a jednou z toho vyroste“.