Diana (29): Moje pohádková svatba se mi zhroutila během rozlučky se svobodou. Přála jsem si, aby to byla jen noční můra

Svatba měla být pohádková. Můj diář byl plný schůzek s květinářkou, ochutnávek menu a hodin strávených výběrem správného odstínu šampaňské růžové. Občas jsem se přistihla, jak si představuji ten okamžik, kdy budu stát na konci uličky a budu vypadat přesně tak, jak jsem si to vždy přála. Každý detail byl promyšlený. Nejen v přípravách, ale i v našem vztahu. Nebo jsem si to aspoň myslela.

Mohlo by Vás zajímat:

Magdaléna (29): Před svatbou jsem se necítila dobře a rozhodla jsem se ji zrušit. Teď čelím ještě zásadnějšímu rozhodnutí

Na své rozlučce se rozpovídal

Předposlední večer před svatbou jsme trávili každý po svém. Já na dámské jízdě s kamarádkami, on na rozlučce se svobodou. Bylo to tradicí a nijak mě nenapadlo zpochybňovat, že by si měl užít poslední „svobodné" hodiny. Naše rozlučky měly být nenáročné – prostě pár drinků a trochu zábavy. Nic divokého.

Bylo pozdě, když mi zavolal jeho bratr. Na hlasu mu bylo slyšet, že váhá. Po pár větách mi došlo, že se něco stalo. Snažil se mluvit klidně, ale jeho rozrušení se dalo těžko ignorovat. Po chvíli jsem ho přiměla mi říct, co ho tak vyděsilo. Zmrazilo mě to. Během nevinné karetní hry, kterou navrhl jeden z jeho kamarádů, padla otázka, kterou nikdo nebral vážně. Jen on.

Představte si to: rozesmátá parta přátel, několik skleniček na stole, a on, můj nastávající manžel, sedí s kartami v ruce. Všechny oči na něm. Nikdo to nebral jako skutečnou výzvu, ale on náhle přiznal, co by měl raději nechat pohřbené. Z jeho úst prý vypadla slova, která v místnosti vytvořila ticho tak husté, že by se dalo krájet. „Víš, Hynek měl prý poměr. Já ti to musel říct, on to tady vypráví všem.“

Mohlo by Vás zajímat:

Markéta (30): Vdala jsem se bez lásky a doufala, že časem přijde. Nakonec jsem ji našla u někoho jiného

Nevěděla jsem, zda mám zrušit svatbu

Slyšela jsem to jako ozvěnu, která se mnou otřásla až do morku kostí. Podrobnosti jsem se dozvídala postupně. Bylo to jen jednou. Nechal se unést. Litoval. Jeho přátelé o tom věděli a doufali, že se to nikdy neprovalí, ale on se rozpovídal na svojí rozlučce, když měl upito.

Seděla jsem na posteli v našem bytě a snažila se to pochopit. Před očima mi probíhaly všechny naše společné chvíle – první rande, dovolená, žádost o ruku. Najednou to všechno ztrácelo smysl. Nevěděla jsem, jestli cítím větší vztek, smutek, nebo stud. Přála jsem si, aby to byla jen noční můra, ze které se probudím. Ale každou další zprávou, kterou jsem od přítomných dostávala, se realita jen potvrzovala.

Byla to chyba. Jediná. Ale co jsem měla dělat? Zrušit svatbu, na kterou se všichni těšili? Odpustit a začít s vědomím, že náš vztah už nikdy nebude stejný? Seděla jsem v té tmě a poprvé si připustila, že se musím rozhodnout. Svatbu jsem nakonec nezrušila, druhý den jsem prošla uličkou a odjela jsem na svatební cestu a rozhodla se, že konfrontace přijde jindy.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Ivana (39): Měsíce jsem se odhodlávala k rozchodu. Pak ale přišla krutá zpráva, která vše vyřešila