Diana tušila, že její manžel Pavel je bordelář. Ani jeho rodiče doma neuklízeli. Přesto tak nějak doufala, že ve společném domě bude udržovat pořádek. To se ovšem nestalo.
Vdávala jsem se, když mi bylo 21 let. Můj manžel Pavel byl moje první láska. Byli jsme mladí a bezstarostní. Když jsem poznala Pavlovy rodiče, trochu mě zarazilo, v jakém prostředí žijí.
Manželovy nedostatky jsem zpočátku neviděla
Všude se něco válelo. Na skříních, v rozích místnosti, na stole a kuchyňská linka nebyla pomalu vidět. Jak jsem ale byla mladá, vůbec mě nenapadlo, jaký dopad tato skutečnost bude mít na můj život. Neuvědomila jsem si, nakolik člověka ovlivní prostředí, ve kterém vyrůstal. Moji rodiče byli naopak velmi pořádkumilovní a možná i proto jsem měla ráda pořádek.
Začali jsme s Pavlem žít. Byla jsem mladá a plná energie. Když někde něco Pavel nechal ležet, uklidila jsem to. Když měl něco v kapsách nebo tašce, vysypal to vedle stolu s tím, že si to později přebere a uklidí. Nikdy se tak ale nestalo. Musela jsem to uklidit já. Kdybych to tam nechala, hromádka by se každým dnem jen zvětšovala. Pavel moje prosby ignoroval. Naopak mě odbýval: "Didi, inteligent zvládne chaos, pořádek je pro blbce. Máš přehnané požadavky na úklid."
Manžel zanesl celou garáž nepořádkem
Zkoušela jsem vše. Dohodnout se s ním po dobrém. To Pavel bagatelizoval a házel do vtipu. Neprošel ani nápad sjednat si firmu na úklid. A než abychom se denně hádali, raději jsem se smířila s nepořádkem. Po práci jsem vyzvedla dceru v družině a jela domů uklízet. Manžel po příchodu domů spokojeně snědl večeři a věnoval se dceři. Četl jí pohádky, učil se s ní do školy nebo spolu hráli společenské hry. Jako otec byl fantastický. Tato skutečnost mi rezonovala v hlavě, když jsem náš vztah dávala na misku vah.
Když nám bylo kolem 45 let, rozhodli jsme se, že se přestěhujeme do domu. A tam začalo moje peklo. Manžel vozil domů staré nefunkční spotřebiče s tím, že je opraví a prodá. Že to bude skvělý zdroj příjmu. Ve skutečnosti to byla jeho nová vášeň, možná skrytá úchylka. Garáž začala přetékat rozbitými věcmi. Všude měl narovnané krabice, spotřebiče a různé součástky či nářadí, jen uprostřed vedla úzká cestička. Pavel začal pracovat z domova a během doby, co jsem byla v práci, stačil nadělat neskutečný nepořádek po celém domě.
Manželovi jsem dala ultimátum
Minulý týden jsem se vrátila z práce a na chodbě našla naskládané krabice. Manžel byl na bleším trhu a tam nakoupil věci, které lidé prodávali kvůli drobným vadám. Ruply mi nervy. Křičela jsem: "Pavle, chováš se jako blázen! Nakupuješ bordel a nikdy ho neopravíš." Moje bezmoc a frustrace narostly do obřích rozměrů. Bála jsem se o sebe. O své psychické zdraví. A vlastně i o to fyzické.
Manželovi jsem dala ultimátum. Do tří měsíců věci ze sklepa rozprodá nebo odveze do sběrného dvora a začne po sobě uklízet. Špinavé nádobí do myčky, oblečení do koše, bude udržovat čistotu na toaletě a chovat se jako kultivovaný člověk. Hádku jsem ukončila slovy: "Pokud ne, odejdu. Už toho mám dost!" Doufám, že se manžel nad sebou zamyslí a udělá vše pro záchranu našeho vztahu. Upřímně, nerada bych se rozváděla.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.