Nela a její sestra jsou z úplně jiného těsta. Nela uklízí denně minimálně hodinu, kdežto Eva sotva opláchne nádobí a luxuje tak jednou za měsíc. Nela ke své sestře nerada jezdí na návštěvu zvlášť od dob, kdy si pořídila rodinu.
U mojí sestry Evy (38) je až nechutný nepořádek a bylo to tak i v dětství. Irituje mě to natolik, že k ní nerada jezdím na návštěvy. Když už tam jsem, musím pak doma dceru pořádně vydrhnout. Sestra se zase necítí příjemně v mém naleštěném bytě a kazí nám to sourozenecký vztah.
Ségra měla vždycky bordel v pokojíčku
Moje o dva roky starší sestra Eva a já se hodně lišíme. Od dětství jsem se ve všem snažila, měla jsem samé jedničky a uklizený pokoj. Eva procházela školami coby průměrná žákyně a doma dělala většinou nepořádek. Je to taková naše umělkyně, co sotva vnímá čas a realitu. Zůstalo jí to i poté, co si pořídila rodinu.
Bývala bych si myslela, že ji péče o děti změní, ale to jsem se spletla. U nich doma je to většinou jako po výbuchu, divím se, že ty vlastní děti vůbec najde. Švagrovi je to asi dost jedno nebo jsou stejného ražení. Je fajn, že jim to vyhovuje, ale já tam velmi nerada jezdím na návštěvu. Mám z toho místa osypky.
Jednou večer jsem jim hlídala děti, a abych si mohla sednout na gauč, musela jsem nejprve uklidit nánosy nevyžehleného prádla. Pod nimi se skrýval talířek se zbytky nějakého jídla. Když jsem si chtěla uvařit čaj, nenašla jsem jediný čistý hrnek. Všechny byly ulepené, přestože stály uklizené v lince. Jakmile děti usnuly, pustila jsem se do úklidu. Sestra se ale po návratu urazila.
Se sestrou jsme se odcizily
Moji snahu o pomoc nebrala jako něco hezkého, pochopila to jako kritiku. Znechuceně se rozhlížela po naklizeném bytě a pak se mě zeptala, jestli chci za ten úklid nějaké peníze. Moji pomoc prý nepotřebuje, umí si najmout uklízečku. Od té doby se naše vztahy ochladily.
Kdo by to byl řekl, že se se sestrou odcizíme kvůli nepořádku? Po pár letech jsem už sama měla dítě, a kdykoliv přišla Eva s rodinou na návštěvu, cítila jsem se trapně. Mám doma totiž perfektně naklizeno, úklidu se věnuji denně minimálně hodinu. Vidím na sestře, jak je jí u nás nepříjemně.
Jako bychom byly každá z jiného těsta. Evě se nelíbí náš dokonale čistý domov a já zas nerada jezdím s malou dcerkou k nim. Bojím se, že se někde přilepím nebo malá dostane nějakou nemoc. Tuhle jí Eva nabízela šťávu a já automaticky začala umývat skleničku. Eva se mě jen potichu zeptala, jestli si k nim nechci vozit vlastní nádobí.
Naše máma to bere s nadhledem
Svěřila jsem se mámě a ta se tomu od srdce zasmála. Vzpomínala, jaké to bylo, když vstupovala do našich pokojů. U mě nenašla ani smítko a u Evy viselo oblečení snad i z lustru. Nic si z toho nedělá, když nás chodí navštěvovat a vše zůstává při starém. Vlastně ji to svým způsobem baví.
Podle ní se nemá nic přehánět, a hlavně by si měl každý ve svém žít, jak se mu zlíbí. Důležitý je respekt. „Já na vás ty extrémy miluju a nechci nikoho měnit,“ řekla máma a já se zastyděla za to, jak si vynucuju pořádek i jinde. Je to přeci jen každého věc. Musím se naučit Evin nepořádek přehlížet. Vztah k nepořádku bych si měla asi vyřešit v sobě.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.