Dita (36): Milovaná babička mi zemřela v nemocnici. Týden poté jsem na chodbě zahlédla něco moc zvláštního

Skoro 23 let jsem žila v jednom domě s babičkou. Ona měla domácnost v prvním patře, já o poschodí výš.

Mohlo by Vás zajímat:

Katka (24): Babička mě vždycky podporovala. Počítala jsem s dědictvím, ale nenechala mi ani korunu

Společné bydlení jsme si s babičkou užívaly

Když jsme nechtěly, nemusely jsme se pár dní vidět. Narodila se mi dcera a krátce na to od nás odešel její otec. Babička mi v životě velmi pomohla. Mohla jsem chodit do práce, a kdykoliv byla dcera nemocná, pohlídala ji. Líbilo se mi, jak si s ní dokázala hrát. Evidentně se babi opět dostala do věku, kdy si ráda pohrála. V době, kdy byla malá, takové hračky nebyly...

Když byla babička ještě čilá, hodně pracovala na zahradě nebo uklízela společné prostory. Někdy mi dokonce i vyžehlila prádlo. Čas plynul a babičce ubývalo sil. Role se obrátily. Nejdříve jsem jí vařila jídlo jen o víkendu. Poté jsem začala uklízet domácnost. Těžce jsem nesla, jak babička chřadla. Věděla jsem, že je to život, ale babičku jsem měla velmi ráda. "Dituško, ty jsi tak hodná holka. Moc ti za všechno děkuji," často jsem od babičky slýchala.

Mohlo by Vás zajímat:

Františka (29): Tchyně nemá o vnuka zájem. Kdykoliv ale může, chlubí se a lže, jaká je prima babička

Babička po úrazu zemřela v nemocnici

Spala jsem a najednou mě vzbudila velká rána. Vylítla jsem z postele a utíkala o patro níž. Našla jsem babičku na zemi. Upadla. Bohužel tak nešťastně, že si zlomila nohu v krčku. Zavolala jsem záchranku a babičku odvezli do nemocnice. Podstoupila operaci a pár týdnů se v nemocnici zotavovala. Snažila jsem se za ní chodit každý druhý den. Zdálo se mi, že je zmatená. Lékař mi potvrdil, že úraz je pro starého člověka velkou zátěží a mnohdy se senior zhorší i mentálně.

Babička mě přestala poznávat. Pletla si příbuzné, rehabilitace nepomáhaly a babička nedokázala chodit. V nemocnici nám doporučili, abychom jí zajistili domov důchodců. Nebudeme schopní se o ni doma důstojně postarat, protože byla trvale upoutána na lůžko. Strojila jsem se na návštěvu za babičkou, když mi zazvonil telefon. „Dobrý den, je mi to moc líto, ale vaše babička před chvílí zemřela,“ sdělil mi mužský hlas.

Mohlo by Vás zajímat:

Slávka (70): V noci po pohřbu mé maminky se mi zjevila mrtvá babička a řekla mi smutnou zprávu

Babička mě přišla navštívit

Nemohla jsem ani brečet. Jen jsem ležela, cítila se vyčerpaná a nekonečně smutná. Nebyla jsem schopná ani vejít do babiččina bytu. Asi týden po její smrti jsem šla po chodbě. Byl večer a nerozsvítila jsem si na cestu. Když jsem procházela okolo jejích dveří, koutkem oka jsem zahlédla babičku. Stála v bílé noční košili na chodbě a usmívala se na mě. Měla pokojný výraz ve tváři. Zastavila jsem se a jen zírala. Pak se babička jakoby rozplynula.

Hned druhý den jsem rozsvítila po celém domě svíčky a otevřela okna. Když tak nad celým zážitkem přemýšlím, nemám strach. Vím, že jsme se měly s babičkou rády a něco ve mně mi říká, že se babička přišla v dobrém rozloučit. Celé jsem to zpracovala do hezkého pocitu.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Renáta (22): Babička tvrdí, že můj přítel byl v minulém životě její první láskou. Jeho zlý sen tuto teorii potvrdil