Zvířata byla ve válečných konfliktech používána odjakživa. Vzpomeňme na středověké koně, poštovní holuby z první světové války, nebo dokonce zneužití delfínů k nošení min. Do této kategorie spadá i příběh o fence Judy, která "sloužila" u britského královského námořnictva. V jejím případě ale nejde o to, kolik skolila nepřátel, ale jakou inspirací byla pro vojáky, kteří skončili, stejně jako ona, v zajetí.
Judy toho prožila opravdu hodně. Od setkání s krokodýlem až po opuštění lodi uprostřed Jihočínského moře. Ani po třech letech v táboře nepřestala vrtět ocáskem, čímž zachránila nespočet vojáků před naprostým zoufalstvím.
Raná dobrodružství statečné fenky v Asii
Judy se narodila v šanghajské psí boudě v únoru roku 1936, kdy Adolf Hitler odmítl Versailleskou smlouvu a umístil své jednotky na východní hranici Francie. Černobílý anglický ohař si našel cestu na jednu z lodí královského námořnictva na podzim, kdy ji koupil nadporučík J. Waldergrave. Původně se jmenovala Shudi, pak ale došlo k poangličtění na Judy a v jejích dokumentech stálo honosné jméno Judy ze Sussexu.
Bylo to nejistá doba. Následující rok Čínu napadlo Japonsko. Když se tak začala na obzoru rýsovat globální válka, stala se Judy jedinou útěchou a milovanou členkou posádky HMS Gnat. Není tak divu, že když jednou spadla do řeky Jang -c- ťiang, muži za ní ihned skočili. Jinak by totiž přišli nejen o mazlíčka, ale také zvíře se zvláštní schopností - vycítit blížící se nebezpečí. Posádku totiž několikrát upozornila na blížící se letadla nebo piráty. Přežila také pronásledování posádkou bojové lodi. V roce 1938 tak mohla v klidu porodit třináct štěňátek. O rok později Británie oficiálně vyhlásila Německu válku.
Celá posádka i s Judy byla přemístěna na HMS Grasshopper, 585tunový člun s děly, mířící do Singapuru. Tam loď zůstala až do japonské invaze v roce 1942. Někteří během bombardování zemřeli, zbylým se podařilo doplout na nedaleký ostrov, kde jim opět pomohla přežít Judy, a to tím, že vyčmuchala sladkovodní pramen. Po několika dnech se námořníkům podařilo zabavit čínskou plachetnici, se kterou se však dostali přímo do nepřátelských rukou.
Válečný zajatec, který rozdával radost
Cesta, která skončila v indonéské vesnici obsazené japonskými vojáky, trvala pět týdnů, během kterých námořníky pronásledoval tygr a Judy byla napadena krokodýlem. Skupina byla následně převezena do tábora Gloegoer v Medanu. Muži věděli, že Japonci fenku pravděpodobně zabijí, takže ji prozatím schovali pod pytle s rýží.
V táboře se Judy setkala s Frankem Williamsem, předním letcem Royal Air Force. Nechal ji sníst celou misku rýže. Ona na oplátku vystartovala na strážné, kteří ho zbili. Williams věděl, že za tohle se smrti Judy jistě nevyhne, pak ale dostal spásný nápad. Počkal, až bude velitel tábora večer opilý namol a přesvědčil ho, aby jí udělil status válečného zajatce. Uspěl. Od té doby byla chráněna. Díky tomu tam dokázal přežít. Její pohled plný lásky byl daleko lepší než hromada psychologů.
V červnu roku 1944 byli všichni vězni z tábora přemístěni na loď Harukiki Maru, která byla o pár dní později torpedována. To byla pro Judy poslední těžká životní zkouška.
Přežili jen dva
Ihned po útoku se utopilo okolo 500 mužů. Judy ale nebojácně plavala mezi troskami lodi a vedla přeživší ke břehu. Poslední zkoušku tak zvládla opět na výbornou. Konce války se však dočkala jen ona a Williams. V květnu 1946 obdržela medaili za statečnost. O čtyři roky později ale odešla do psího nebe, dostala rakovinu. Její odkaz ale žije dál a dává naději dalším lidem, že i ve válečném konfliktu lze zažít bezelstnou a oddanou lásku.
Zdroje informací:
Wikipedia.org: Judy (dog)
Allthatsinteresting.com: How An Ordinary English Pointer Became A Decorated World War II Soldier