Psi jsou našimi věrnými společníky, loveckými partnery a nejlepšími přáteli delší dobu, než jste si mysleli. Odhaduje se, že lidstvo domestikovalo psy před 15 až 40 tisíci lety před naším letopočtem. A ač to bude znít mnohým z vás značně nadsazeně, za celou dobu byste nenašli loajálnějšího psa, než jakým byl Shep. Tady je jeho dojemný příběh.
O Shepovi se zmiňujeme v rámci Mezinárodního dne zvířat, který každoročně připadá na 4. říjen. Slaví se na počest svatého Františka z Assissi, který se celý život staral o nemocná a opuštěná zvířata. V tento den je zejména v zoologických zahradách pořádána spousta zajímavých akcí.
Tragická ztráta páníčka
Legenda o Shepovi začíná v roce 1936 ve Fort Benton v Montaně. Tam se v místní nemocnici ocitá pastevec ovcí, jemuž patří ovčácký pes, který se brzy stává místní celebritou. Dovnitř nemůže, a tak na svého lidského přítele čeká vytrvale venku. Personál nemocnice se snaží pejskovi čekání co nejvíce zpříjemnit, dává mu alespoň najíst a napít.
Pastevec však zanedlouho umírá. Je rozhodnuto, že jeho tělo bude vlakem dopraveno na východ, kde žije jeho rodina. Shep tak nechybí ani na nádraží. Vyprovází svého pána na poslední cestě. Jakmile mu vlak zmizí v dohledu, je vidět v jeho očích hluboký smutek. Přesto ve skrytu duše doufá, že se jeho pán vrátí.
Věrnost až za hrob
Shep se poté na nádraží vracel každý den. Myslel si, že se se svým páníčkem znovu shledá. Zpočátku byl k cizím lidem nedůvěřivý, přece jen se z něho stal toulavý pes, jakmile si ho ale získali, nechal se od nich krmit. To z něho udělalo "slavnou osobnost". Lidé se předháněli v tom, aby se stali jeho novými majiteli. Shep ale odmítal opustit železnici.
Postupem času došlo k bizarní situaci. Shepovi začaly chodit obrovské spousty dopisů od fanoušků, kteří mu tím vyjadřovali svůj obdiv a podporu. Ráno, 12. ledna 1942, bohužel Shepa srazil vlak. Zemřel tak po šesti letech trpělivého čekání. Sluch už neměl tak dobrý jako zamlada, hůře se i pohyboval. Nestačil se tak včas dostat z kolejí, když se k němu blížila lokomotiva. Jeho pohřbu se zúčastnily stovky truchlících lidí.
Příběh, který nebude nikdy zapomenut
Shep byl pohřben poblíž železniční stanice, kde prožil poslední roky svého života. Místo jeho odpočinku je označeno malým obeliskem. Jeho příběh o bezmezné lásce, oddanosti a věrnosti však nebyl nikdy zapomenut. V roce 1992 vznikla ve Fort Benton krásná bronzová socha Shepa, zobrazující jeho ostražitou a energickou pózu.
Přesně takto vyčkával před nemocnicí. Pod sochou je nápis: Navždy věrný. Ačkoli asi nikdy nezjistíme jméno jeho majitele, je jasné, že i on musel Shepa hluboce milovat. Jinak by mu nebyl jeho čtyřnohý přítel tak moc oddaný. A to je dostatečný důvod na to, aby jejich příběh nikdy neskončil v propadlišti dějin.
Zdroje informací:
Wikipedia.org: Shep (American Dog)
Ripleys.com: The Legend Of Shep, The Dog Who Never Stopped Waiting