Vztahy v rodině někdy nezahojí ani čas. Dominik si myslel, že se mu povede usmířit matku s její sestrou. Když zjistil, co ty dvě rozhádalo, pořádně ho to šokovalo.
Věděl jsem, že mám tetu Ludmilu (50), ale naši se s ní nestýkali. Vídal jsem ji jenom na pohřbech nebo svatbách. Nikdy jsem s ní nemluvil, protože mi to máma zakázala.
Máma nesnáší svou sestru
Když jsem byl trošku starší, začal jsem víc přemýšlet nad vztahy a tím, co mi rodiče říkají. A jedna z věcí, která mi nešla do hlavy, byl mámin vztah se sestrou. Jenže kdykoliv jsem se na ni zeptal, máma se naštvala. Řekla mi, že Ludmila kdysi udělala věc, kterou jí nikdy neodpustí.
Chápu, že se něco takového může stát. Ale už to musí být přes dvacet let. To opravdu ani tak dlouhá doba nestačí, aby jí dokázala odpustit?
Šel jsem s tím také za tátou, který moje dotazy jen rozpačitě odbíjel. "Hele, být tebou, nevrtal bych se v tom. Věř mi," pověděl táta. Jenže tím jen podnítil mou zvědavost.
Hledal jsem svou tetu
A tak jsem začal pátrat. Prošel jsem sociální sítě příbuzných a hledal mezi nimi Ludmilu, které by mohlo být tak kolem padesátky. Nakonec jsem jednu našel. Vypadala trochu jako máma, ale měla takový smutný obličej. Jako kdyby ji něco tížilo.
V tu chvíli jsem věděl, že se za každou cenu musím dozvědět pravdu. Pokud se v historii mé rodiny stalo něco špatného, mám právo to vědět. Jenže jak to udělat? Nechtěl jsem jí jen tak napsat zprávu, to mi nepřišlo úplně vhodné.
Podle toho, co jsem zjistil z jejího profilu, bydlí v nedalekém městě a pracuje v jedné menší firmě. Napadlo mě, že si tam prostě zajedu a zkusím ji oslovit. Přímý kontakt bude asi nejlepší. A tak jsem využil den, kdy jsme měli ředitelské volno, a vyrazil na výlet, který mi, jak jsem později zjistil, změnil celý život...
Moje rodina má ošklivé tajemství
Byl jsem pořádně nervózní, když jsem čekal tetu před prací. Chodil jsem sem a tam a třásly se mi ruce. Pak se objevila. Ale nebylo to tak, že bych ji spatřil, ona našla mě. Najednou stála přede mnou, vypadala jako na fotkách. Jen se jí navíc v očích objevily slzy.
"Vypadáš jako tvůj táta," řekla smutně. Přikývl jsem. "Proč..." nedokázal jsem ze sebe vypravit dotaz, kvůli kterému jsem za ní přišel. Teta si ztěžka sedla na lavičku a já si přisedl k ní. Chvíli jsme mlčky koukali před sebe, pak si povzdechla a začala vyprávět.
Když máma chodila s mým tátou, Ludmila se do něj zamilovala. Svedla ho a otěhotněla. Jenže v té době už byla těhotná také moje máma. Táta byl z toho na prášky a obě ženy také. Kdyby Ludmila nepotratila, asi by se s ní oženil. Když k tomu došlo, táta si vzal mámu. Každá jedna věta mě bodala v srdci. Ludmila po svém vyprávění odešla. A já tam seděl do večera, málem mi ujel poslední vlak. Nevím, jak se s tím smířím, pokud se mi to vůbec někdy povede. Táta měl pravdu, tohle jsem asi raději neměl vědět...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.