Stela má v rodině tetku, se kterou není snadné vyjít. Je to podivínka, občas nesmyslně vykřikuje nebo se stále čehosi bojí. Má to dost temný důvod.
Moje teta Žaneta na tom není dobře, je to naprosto bláznivá paní. Odmala jsem se jí bála, protože na mě cosi pokřikovala. Jednou mi máma řekla, co se tetě vlastně stalo. Před tou příhodou to byla celkem normální holka.
Teta měla přijet na návštěvu a všichni se děsili
Když měla teta Žaneta po delší době přijet na návštěvu, příbuzní se pomalu „křižovali“. Je to sice soběstačná starší dáma, ale s lidmi moc nevychází. Skoro nemluví, spíš si něco mumlá nebo huláká. Jako děti jsme se jí bály. Sestřenice mi vykládala, že nás teta chce unést a upéct si nás jako čarodějnice. V dospívání jsem samozřejmě pochopila, že jen asi nepobrala moc rozumu.
Když u nás teta byla na návštěvě, nesměl k nám nikdo z kamarádů. Já se totiž děsila, že mě před nimi teta ztrapní. Po zážitku s mým prvním klukem, na kterého teta v předsíni vybafla, jsem si dávala pozor. Tehdy utekl a už ke mně nikdy nechtěl přijít. Ale ve dvanácti jsem ještě neměla vyvinutý smysl pro empatii a děsně jsem se prožívala.
Když posledně tetu odvezli po návštěvě zase domů, všem se ulevilo. Jeden den se totiž nemohla dostat z koupelny a ztropila děsný skandál. Mlátila do dveří jako pominutá. Máma mi pak vyprávěla, co se vlastně tetě v dětství přihodilo. Nikdo to donedávna nevěděl, babička se k tomu nechtěla přiznat, protože to byla hlavně její vina. Malou Žanetku spustila z očí na návštěvě u známých, kde běhalo hodně dětí a hrály nebezpečné hry.
Teta byla jako dítě zavřená ve skříni
Babička se věnovala hostitelům, čaji a koláčkům, zatímco si Žaneta hrála s dětmi ve stodole. Nebylo to u ní obvyklé, ani před tím nepříjemným zážitkem nebyla moc společenská. Stranila se dětí a hluku, nejraději si někde četla nebo hrála s panenkami. Babička měla radost, že se dcera zapojila a vůbec neřešila, co se ve stodole děje.
Když zpozorněla, všude už se rozléhal dětský křik a uběhla víc než hodina, co dceru neviděla. Některé děti běhaly zmateně kolem, jiné utíkaly raději domů, nejmladší kluk zavedl babičku k malované skříni, v níž byla teta zavřená. Už ani nekřičela, nebušila na dřevo, protože omdlela. Možná měla nedostatek kyslíku, hodně zapracoval stres. Babička prý vypáčila dveře a pak zfackovala každé dítě, co jí přišlo pod ruku.
Vystrašenou dceru odvedla k lékaři, ten přirovnal její šok k silnému traumatizujícímu zážitku. Protože ani předtím teta nebyla úplně „normální“, nyní se z ní stala opravdu zvláštní holčička. Nemluvila, jen si četla. Byla schopná plnit písemné zkoušky ve škole, ale s takovými možnostmi neměla v životě moc šancí. Časem jakoby se její vývoj zastavil úplně.
Ve stáří teta schválně strašila malé děti
Věkem už bláznila a bavilo ji děsit malé děti. Zřejmě šlo o nějakou pomstu, naprosto jsem ji chápala a bylo mi jí líto. Došlo mi, proč se bojí v uzavřeném prostoru a vzpomněla jsem si na vlastní zážitek s tetičkou, který mi teprve teď dával smysl. Bylo mi tehdy asi deset a ona vešla do mého pokojíčku.
Posadila se ke mně, protože jsem si zrovna hrála s panenkou. Já jí chtěla ukázat domeček pro panenky a jejich garderobu ve skříňce. Jenže teta tu malou skříňku vzala, mrštila s ní o zeď a pak ji rozdupla. Zděšeně jsem na ni pohlédla a ona si jen přiložila ukazováček ke rtům, ať nikomu nic neprozrazuji.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.