Dominika (48): Už nedokážu a ani nechci bydlet s chlapem. Kvůli tomu ztroskotaly všechny mé vztahy

Třetí chlap v řadě, který to se mnou vzdal, protože nechci společné bydlení. Samotné se mi zkrátka žije nejlépe, vdaná jsem byla deset let a už nepotřebuji nikomu prát ponožky a sledovat s ním fotbal na gauči. 

Mohlo by Vás zajímat:

Milada (40): S kamarádem jsme si kdysi slíbili, že když budeme ve čtyřiceti single, vezmeme se. Teď toho lituji

Klasický život s mužem není tak skvělý, jak si lidé myslí

Kdysi jsem měla doma naklizeno, navařeno a „manža“ se po večeři pěkně natáhl na gauč k televizi. Chodila jsem doma pěkně oblékaná a víkend přizpůsobovala náladám svého muže či našich dětí. Tohle je dávno pryč. Jsem deset let rozvedená a konečně si žiju po svém.

Dvakrát týdně chodím večer cvičit a nikdo mě nenahání domů. Uklízím jen jednou týdně, zvu si k sobě pravidelně dámský klub na zábavný „potlach“. Ráda chodím doma nahá, po práci si pravidelně půl hodinky čtu nebo poslouchám hudbu. 

Před spaním miluji sledování dokumentů o přírodě, ráno zas vyžaduji cvičení a meditaci. Jakmile si nějaký z těchto rituálů nedopřeji, nejsem spokojená. Když s někým chodím, vždy stavím na první místo svoje pohodlí. Určitě je to tím, že to tak v minulosti nebylo.

Mohlo by Vás zajímat:

Lucie (39): Terapeut mi otevřel oči. Raději jsem single, než se trápit ve vztahu

Chlap v mém bytě nemá dlouhého trvání

Několik partnerů se ke mně zkusilo připojit, ale já je předem varovala, že si jedu po svém. Nejprve mě nechali dělat, na co jsem zvyklá. Jenže pak si přidali svoje pravidla. Standa si ráno hodinu prozpěvoval, vařil vajíčka na cibulce a večer chtěl koukat na krimi seriály.

Pepa potřeboval ranní sex, což mě bavilo jen někdy. Vyžadoval místo, kde by si mohl postavit trenažer a makat na kole, případně lavici a činky na posilování. A nakonec Jiří, se kterým jsem byla asi nejvíc spokojená. Ten mi dal hodně prostoru, byl tichý jako myška. 

Tiše mě pozoroval, jak ráno cvičím, zamilovaně sledoval, když jsem uklízela, a hladil mě po ruce celou hodinu našeho sledování přírodopisných dokumentů. Začínala jsem z vlastního bytu utíkat stále častěji a pak jsem mu přiznala, že chci být víc sama. To nezvládl a nechtěl se dál vídat. 

Mohlo by Vás zajímat:

Marie (65): Můj manžel zemřel před deseti lety. Přesto nežiju sama, jeho duše mě nikdy neopustila

Už nejsem navyklá na život ve dvou

„Vždyť je to tak krásný, probouzet se spolu, společně vařit a číst si knížky,“ tvrdila moje kamarádka. „Jo, tohle děláte denně? Nevěřím ti. Já vidím bordel ve skříni, všude cizí věci a celý umyvadlo od pasty,“ odpověděla jsem jí na to nekompromisně. 

Ve skutečnosti mi už po dvou dnech se „spolubydlícím“ vadilo i jeho dýchání, pohybování se a hloupé dotazy. Tak jsem asi odkázaná na život v osamění. Třeba najdu někoho, kdo to má stejně jako já.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Vanda (24): Kdysi jsme s kamarádkami spojily síly a zažily něco zvláštního. Teď chceme starý rituál oživit

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.