Facebook
Instagram
Velké přátelství se někdy změní ve velkou nenávist. Lze najít cestu zpátky a napravit vztahy? Katka se zlobila na svou nejlepší kamarádku, která si začala s jejím tátou. Považovala to za zradu a s oběma přerušila kontakt. Pak se stalo něco, co všechno změnilo.
S Magdou (29) jsme byly kamarádky už od dětství. Vyrostly jsme ve stejné čtvrti, hrály si na stejném hřišti a pak seděly v jedné lavici. Vždy jsme od učitelů dostávaly poznámky za mluvení během hodin. Tvrdili, že nemůžeme přestat mluvit. A měli pravdu.
Naše přátelství dostalo ránu
Nedokážu spočítat víkendy, které jsme strávily společně, nejčastěji u Magdy, protože měla svůj vlastní pokoj. Na naše dětství vzpomínám s láskou. I na střední škole jsme seděly spolu, později jsme obě studovaly ekonomii na stejné fakultě. Ale o tom nechci psát. Chci psát o něčem, co nás rozdělilo.
Často se stává, že velké přátelství nebo velká láska se promění ve velkou nenávist...
„Už tě nikdy nechci vidět! Jak jsi mi to mohla udělat? Odteď pro mě nejsi nic,“ řekla jsem jí přesně před rokem.
Jak je to možné? Udělala něco, co bych od ní nikdy nečekala. Věděla jsem, že hledala lásku, že její život se nevyvíjel tak, jak chtěla.
Kdysi jsme žertovaly, že se budeme muset provdat za naše bratry nebo v nejhorším případě za kamarády, aby se naše cesty nerozešly. A skutečně jsme to přivolaly! I když takovým zvláštním způsobem...
Měla jsem štěstí na manžela
Poprvé jsme se zamilovaly na střední škole. Naši kluci byli skutečně kamarádi, všichni jsme chodili do jedné třídy a tvořili jsme skvělou partu. Dnes si uvědomuji, že to bylo spíše přátelství než láska. Možná i proto se naše cesty po maturitě rozešly.
Postupem času jsme s Magdou dospěly k opravdovým láskám, hledaly jsme životní partnery, ne jen krátkodobé románky. Nakonec jsme se obě vdaly a naše děti se narodily ve stejném roce.
Mým manželem se stal Michal (30) a je jím dodnes, zatímco Magdin manžel Karel (32) měl poměr s kolegyní, což vedlo k rozvodu. Bylo mi Magdy velmi líto, zůstala sama s malým Honzíkem (4) a hledala pravou lásku, svou dokonalou polovičku.
Nikdy si nestěžovala na svůj osud, ale viděla jsem, že to pro ni není snadné. Zvláště když její další dva pokusy najít partnera skončily neúspěchem. Z prvního, kterého poznala na nějaké seznamce, se vyklubal podvodník, který měl zájem spíše o její peníze a byt než o ni. Druhý se zalekl odpovědnosti spojené s otcovstvím. Možná mu měla o Honzíkovi říct hned... Poté ztratila chuť hledat chlapa, nebo to možná jen dobře skrývala. Nevím. Tvrdila, že je jí samotné dobře.
Táta si někoho našel
O maminku jsem přišla rok po mé svatbě. Měla rakovinu a když šla k lékaři, bylo už pozdě. Ukázalo se, že u gynekologa nebyla více než deset let, protože necítila, že by měla nějaké problémy. Jednoho dne omdlela při procházce s mým synem. Šla do nemocnice a už se nevrátila.
Měla jsem strach o tátu, který zůstal sám. Doufala jsem, že si někoho najde, vždyť nebyl ještě starý a navzdory šedivým vlasům a padesátce na krku působil atraktivně. Věřila jsem, že máma by neměla nic proti tomu, aby se znovu oženil. Ani mně by to nevadilo. Dokonce jsem ho několikrát povzbuzovala, aby se sblížil s nějakou milou vdovou nebo svobodnou ženou. Jenže se nezdálo, že by měl o ženy zájem.
Pak se najednou ukázalo, že někoho má. Dlouho nechtěl prozradit, kdo to je. Stal se velmi tajemným a začali jsme se vídat méně často.
„Zlato, jsem šťastný, velmi šťastný, jestli to mohu říct o starém chlápkovi, který toho hodně zažil,“ říkal vesele. „Nikdo mi nikdy nenahradí tvou matku, ale samota je hrozná. Ta prázdnota...“
Když jsem ho prosila, aby mi řekl, s kým se schází, obvykle změnil téma.
„Vše má svůj čas. Až budu připraven, řeknu ti to, slibuji.“
Možná opravdu nebyl připravený, možná si nebyl jistý, zda je to skutečná láska. Nebo se bál mé reakce, což se mi zpětně zdá docela pravděpodobné.
Velké město má tu výhodu, že poskytuje anonymitu. Trvalo dobrého půl roku, než mi řekl, že jeho vyvolenou je moje nejlepší kamarádka...
Byla jsem v šoku
„Nechci, aby sis o mně myslela něco špatného. Opravdu vím, co dělám. Miluji Magdu a chceme být spolu,“ řekl mi jednoho dne a já se musela posadit. Proč si ze všech žen na světě musel vybrat zrovna mou nejlepší kamarádku?
Magda byla prakticky členem naší rodiny. Nechápala jsem, jak mi to mohla udělat. Nechtěla jsem slyšet žádné vysvětlení, měla jsem svůj názor na věc. Magda mě zradila, vetřela se do srdce mého otce a vzala mi ho!
Dnes, o rok později, když emoce vychladly, vidím věci trochu jinak. Trvalo mi dlouho, než jsem se dostala k tomuto bodu. Byl to strašný rok. Přerušila jsem veškeré kontakty jak s otcem, tak s Magdou a jejím synem Honzíkem (4), který je mimochodem mým kmotřencem.
Můj manžel měl jiný názor a pokoušel se mě přesvědčit. „Proč tátovi bereš právo na štěstí? Jen proto, že si vybral tvou kamarádku? Co ti vlastně vadí? Věkový rozdíl, nebo prostě to, že je to Magda?“ ptal se mě.
Nedokázala jsem odpovědět na tuto otázku a upřímně řečeno, vůbec jsem o tom nechtěla mluvit. Bylo to tabu. Bylo to pro mě velmi těžké, ale nemohla jsem jim oběma odpustit. Považovala jsem jejich vztah za něco téměř incestního!
Magda se mi nesnažila nic vysvětlovat. Ani se mě nepokoušela kontaktovat. Rvalo mi to srdce, protože můj syn a Honza byli kamarádi a od naší hádky se vůbec neviděli. Postupem času mi ale začala chybět.
Chtěla jsem svou kamarádku zpátky
Nakonec jsem dospěla k rozhodnutí, že musím změnit svůj postoj. Ale když jsem se chtěla setkat s Magdou, zjistila jsem, že je v nemocnici. Měla rizikové těhotenství. Nějak jsem se tehdy neodvážila tam jít, nechtěla jsem s ní mluvit v nemocničním pokoji.
Dnes vím, jak těžké to pro ni bylo, možná ještě těžší než pro mě. Do nemocnice jsem šla až poté, co porodila Veroniku. Všechna má zlost zmizela, když jsem ji uviděla. Měla Magdin nos a otcovy oči. Byla nádherná! Obě jsme brečely, vlastně všechny tři, protože i miminko plakalo. Nikdy jsem neviděla mého tátu šťastnějšího než tehdy, když vešel do pokoje a uviděl tři plačící ženy.
Ty slzy zpečetily naše obnovené přátelství. Uvědomila jsem si, že na některé věci nemáme vliv a musíme je prostě přijmout. Život je příliš krátký na to, abychom ho promarnili hádkami a nevraživostí vůči našim nejbližším...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
Bára Basiková o komplikovaném vztahu s matkou: Odpustila jsem jí až u rakve
Bára Basiková o komplikovaném vztahu s matkou: Odpustila jsem jí až u rakve
Související články
