
Drahušku velmi trápí chování syna Aleše. Ten je drzý a při poslední hádce se dokonce se svým otcem popral. Manžel Emil ale situaci překvapivě zlehčuje, což se Drahušce vůbec nelíbí.
S manželem máme dvě děti. Starší dcera Eva je bezproblémová slečna studující vysokou školu. Mladší syn Aleš je od dětství vzpurný a tvrdohlavý.
Rodina je pro nás smysl života
S manželem žijeme pro naši rodinu a hlavně děti. Veškeré naše žití je podřízeno tomu, aby naše děti měly vše. Jak materiální zázemí, tak naši pozornost a čas. Když byly děti malé, trávili jsme s nimi každé odpoledne na výletě nebo na hřišti. Rozvíjeli jsme jejich schopnosti a dbali na to, abychom je naučili, že mají své povinnosti, které je třeba plnit. Naučit se do školy a udělat úkoly.
Nikdy jsme je za špatné známky netrestali, spíše jsme se je snažili motivovat k tomu, aby chtěly příště dostat známku lepší. U dcery Evičky se nám myslím výchova povedla na jedničku. Evička je hodná a empatická. Ráda doma pomůže s domácími pracemi a je cílevědomá. Studuje vysokou školu, ale musím uznat, že ji to stojí hodně úsilí. Platíme jí různá doučování, která jí pomáhají látku pochopit.
Konflikty se synem nás provázejí od mládí
S manželem máme oba vysokou školu a oba jsme se shodli na tom, že nám studium tak těžké nepřipadalo. Evička bude mít akademický titul doslova vydřený. O to víc si vážíme jejího přístupu k životu a snaze překážky překonat. Bohužel syn Aleš nám dává od první třídy pořádně zabrat. Naprosto se odmítá podvolit nějakému systému a řádu. I když jsme se s ním pečlivě učili, stejně své znalosti ve škole neprodal.
A tak Aleš vystudoval učební obor. Jenže i tam jeho známky neodpovídaly jeho intelektu. Aleš není hloupý, je jen líný a flegmatik. Strašná kombinace. Ale respektovali jsme skutečnost, že každý holt na studium nemá vlohy. Aleš se na učebním oboru hodně změnil. Začal kouřit a s partou se celá odpoledne potuloval po městě. Na školu doslova kašlal.
Přípravy na závěrečné zkoušky se nekonají
Koncem května má Aleš skládat závěrečné zkoušky. Jenže jeho příprava do školy je nulová. „Aleši, už sis vypracoval nějaké otázky k závěrečným zkouškám. Pojď, mrkneme se na to spolu. Půjde nám to od ruky,“ nabízel mu manžel minulý týden. Nechtělo se mu. Nechce se mu nic. Kdykoliv ho požádáme o pomoc na zahradě, je unavený a bolí ho v krku. Naposledy manželovi ruply nervy a s Alešem šel do konfliktu.
Od plic mu řekl názor na jeho chování. Jak fláká školu, jak doma s ničím nepomůže, jak nás jenom využívá. Aleše se otcova slova dotkla a začal na něj křičet: „Ještě slovo a neudržím se. Mohlo by se stát, že mi ujede ruka. Táto, mlč.“ Manžel si vyhrožovat nenechal a ještě rázněji se zvýšeným hlasem Alešovo chování okomentoval.
Aleš byl absolutně nepříčetný a po manželovi skočil a chtěl se prát. Manžel ho zpacifikoval, ale i tak se podařilo Alešovi dát svému otci pěstí. Manžel syna držel do doby, než se uklidnil. Pak odešel. Já jsem z celé situace v šoku. Doslova psychicky otřesená. Manžel situaci zlehčuje, že šlo jen o boj mezi mladým a starým samcem ve smečce. Banalita. Mám strach, co z Aleše bude. Co bude s naší rodinou. Doufám, že se přijde syn alespoň omluvit. Ale jak se mám k synovi chovat dál, to teď vůbec netuším.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.