Eda (35): Přítelkyně vypadala jako elegantní dáma. Její příšerné zlozvyky ale neskousávám

Moje partnerka si vypěstovala několik divných zvyků a zlozvyků a mě tím otravuje život. Skoro se bojím, až přijde večer a budeme spolu jen my dva. V té chvíli se přestává kontrolovat a ovládat – nebo to dělá záměrně? Chce, abych odešel?

Mohlo by Vás zajímat:

Alice (24): Přítel má po milování nechutný zlozvyk, který mi velmi vadí. Rozhodla jsem se ho vytrestat

​Na první pohled to byla okouzlující dáma

Dost dlouho jsem nemohl najít tu pravou, pokaždé mi na adeptce vztahu a případného manželství něco vadilo. To přiznávám. Ale chtěli byste žít se špindírou? Nebo se ženou, která chodí v rozšmajdaných teniskách? Asi ne, že jo.

Takže když jsem se potkal s Norou, bylo jasné, že je to ona. Byla jako ze škatulky, na sobě broskvový kostýmek, na nohou lodičky, bezchybný účes a krásné nehty. „Slečno, neznáme se odněkud?“ zkusil jsem ohranou písničku. A Nora na ni zabrala.

Mohlo by Vás zajímat:

Magda (54): Poskytli jsme synovi azyl po návratu z Ameriky. Od té doby se u nás střídá jedna slečna za druhou

Nechala otevřené dveře a slyšel jsem vše, co se tam dělo

Začali jsme se scházet, v restauraci, v kavárně, v parku. Šlo to jako po másle, taky nejsme puberťáci, takže jsme přeskočili muchlování a rovnou skočili do postele. U ní v bytě. Pronajatém.

První varování – v množném čísle, zdůrazňuji – bylo to, že se zvedla z postele, došla do koupelny a nechala otevřené dveře. Slyšel jsem vše, co se tam dělo. „Miláčku, zavři si dveře,“ volal jsem na ni. A odpověď byla: „Teď už spolu můžeme sdílet všechno.“ Doopravdy?! Rád bych sdílel i to, že si vyčistí zuby a osprchuje se, ale na to nedošlo. Zato jsem slyšel jiné zvuky…

Mohlo by Vás zajímat:

Fanda (44): Manželka smrdí jako popelník, už s ní ani nechci spát. Její zlozvyk nám začíná ničit manželství

Její zlozvyky mi hrozně lezly na nervy

Pustil jsem svůj pronájem a začali jsme spolu žít. U Nory. Donutil jsem ji, aby zavírala dveře koupelny a nějaký čas bylo vše poklidné. Ale všiml jsem si jejího podivného zvyku sykat, když se jí něco nelíbilo. Příklad: „Půjdeme do kina?“ Syknutí. Bez odpovědi. „Tak co myslíš?“ Syknutí – a záporná odpověď. Kdykoli jsem položil otázku, očekával jsem syknutí – a začal být na to alergický. „Ssssss….“ Taky se šťourala v nose, myslela si, že to nevím. Posmrkávala. A šoupala po bytě nohama – v ponožkách…

Navenek, když se vydala mezi lidi nebo do zaměstnání, to byla pořád ta okouzlující dáma v kostýmku a lodičkách. Všichni kamarádi, se kterými jsem zaskočil na pivo, mi ji záviděli a já jsem se sám sebe v takových chvílích ptal: „Neděláš, Edo, z komára velblouda?“ Pak jsem přišel domů a našel tam ženu v prádle, šoupající nohama po podlaze a sykající na téměř jakoukoli moji otázku.

Říká se: Stokrát nic umořilo osla. A taky vím, že jakmile vám na tom druhém něco příliš vadí, nemá to budoucnost. A tak jsem se rozhodl jít o dům dál. Nemám právě teď žádné bydlení, ale poradím si – i kdybych měl jít k rodičům. Tam nebude nikdo posmrkávat, sykat ani šoupat nohama.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Miluše (40): Syn měl odjakživa malou potřebu spánku. Dohnalo mě to až ke kolapsu