Fanda už osm let nekouří a je na sebe náležitě hrdý. Doufal, že s tím sekne i jeho manželka Monika. Ta ale kouří dál. Fandovi to vadí, protože se mu hnusí, jak smrdí od cigaret. Kvůli tomu s ní ani nechce spát. Ona to však nevidí a neslyší a dál dává cigaretu na první místo.
Moje manželka Monika (42) je silná kuřačka. Moc bych si přál, aby s tím sekla. Vadí mi, jak věčně zapáchá od cigaret. Ona o tom ale nechce ani slyšet a vědomě tak hazarduje s naším manželstvím.
Cigareta byla mojí nedílnou součástí
Vím moc dobře, jak těžké je přestat kouřit. Já měl první cigaretu v 16 letech. Tajně jsme s klukama kouřili za barákem. Tehdy to byla jen frajeřinka. Závislost se z toho stala o několik let později. Od svých dvaceti let jsem kouřil jako fabrika. Kouřil jsem pořád. Ať už jsem byl šťastný, nebo smutný. Někdy mi cigareta pomáhala zahánět stres či nudu.
Cigareta se na nějaký čas stala mojí nedílnou součástí. Bylo mi jedno, kolik taková krabička tabákového výrobku stojí. Bez ní jsem si svůj život neuměl představit. Moje manželka Monika to měla stejně. O to to vlastně bylo celé horší. Kouřili jsme spolu. Místo ranního polibku jsme hledali zapalovač, abychom si mohli zakouřit.
Dokonce jsme kouřili v bytě a nevadilo nám, že to tam smrdělo jako v nějakém pajzlu. Nepřestali jsme ani v době, kdy se u nás v republice zakázalo kouřit v restauracích. Klidně jsme chodili ven. Zkrátka a dobře, pro cigaretu bychom udělali cokoliv.
Přestal jsem s kouřením
Když byla Monika těhotná, snažila se to omezit na minimum. I tak ale vím, že si tajně pár cigaret dala. Doufal jsem, že by mohla přestat. Byl by to totiž impuls i pro mě. Sotva přestala kojit, vrátila se k tomu. A řekl bych, že s ještě větší chutí. Já jsem ale velmi rychle pociťoval, jak nám kouření leze do peněz.
S narozením dcery přibylo hodně placení. Plenky, umělé mléko... Však všichni víte, co takové dítě stojí. Kouřil jsem dál, ale už mi to začínalo vadit. Nebavilo mě mýt si ruce pokaždé, když jsem chtěl malou Terezku pochovat. A tak jsem si řekl, že je na čase přestat. To jí byl zhruba rok. Takže dnes je to téměř osm let, co už nekouřím.
Lehké to nebylo. Párkrát jsem selhal a znovu si zakouřil. Styděl jsem se sám před sebou, že to nedokážu. Nakonec se mi to s pevnou vůlí přeci jenom podařilo. Monika tvrdila, že také přestane. Jenže to odkládala na neurčito. To bylo samé, že až dodělá v práci uzávěrku, až se vrátíme z dovolené…
Manželka mi smrdí
Po čase jsem pochopil, že přestat nehodlá. Mně se zatím roztáhly plíce a vyčistily chuťové buňky. A teď mi bytostně vadí, že mám doma kuřačku. Silnou kuřačku! Sotva Monika vejde do dveří, společně s ní dorazí závan cigaretového kouře. Když mi dá pusu, musím se otřít. Kouří mi doma pod nos a vůbec jí to nepřijde hloupé.
Ptáte se, jestli jsem jí to řekl? Jistě a hned několikrát. Ona si to ale vzít nenechá. Prý je to jediné potěšení, které jí život nabízí. Že se skrze to denně hádáme, to jí nevadí. Ani to, že za cigarety utrácí nesmyslné peníze, které by se daly využít jinak. Je mi tím tak odporná, že s ní ani nechci spát. Jako kdyby byla tím kouřem prolezlá. Vážně chci tolik, když si přeji, aby přestala kouřit? Někdy mám pocit, že má na prvním místě cigaretu. Kdo by byl řekl, že cigarety jednou ohrozí naše manželství.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.