Edita (32): Dlouholetý kamarád se stydí za to, jak vypadám. Zaslechla jsem ho, jak mě pomlouvá v baru

No jo, každá nemůžeme být Miss. Mám se ráda. A jaká jsem? Ostatní říkají, že vtipná a chytrá. Prý mám krásné oči a slušivý účes. Svých 130 kg umím nosit s grácií. Umím se obléknout tak, aby to vypadalo šik a nebylo nudné.

Mohlo by Vás zajímat:

Viola (25): Můj přítel se obléká jako nuzák. Stydím se jít s ním ven, nemáme ani společnou fotku na sociálních sítích

I když mám nadváhu, mám se ráda

O muže jsem nikdy neměla nouzi a naštěstí těch, co mají rádi mé oblé tvary, bylo vždy dost. Na svou váhu jsem zvyklá. Vlastně už v první třídě jsem byla podle fotek oproti svým spolužákům obrovská a ještě mě rodiče oblékali jako důchodkyni. Všichni měli kalhoty a pletený svetr, jen já kostkované šaty nebo plisovanou sukni s halenkou. Moje dětství mi dodnes rezonuje v uších: Editka pěkně papá. To máme radost, jen si přidej, Editko.

A jídlo mám ráda dodnes. Ráda chodím do restaurací a ochutnávám místní speciality. Nemám pocit, že bych se přejídala. Spíše jsem mlsná a v kombinaci se sedavým zaměstnáním se mě kila drží. Víkendy trávím aktivně. S partou kamarádů vedeme oddíl dětí. Jezdíme s nimi do přírody a v létě pořádáme příměstský tábor. Tato hravá část mého života vyrovnává tu profesní, která je plná pravidel. Jsem finanční analytik.

Mohlo by Vás zajímat:

Nela (32): Manžel se do mě naváží kvůli nadváze. Jenže jsem doma na všechno sama a funguju jen díky cukru

S kamarádem jsme se scházeli výhradně doma

V pracovních dnech se vracím domů navečer. Minimálně třikrát v týdnu se vidím se sousedem Ivanem, jsme dlouholetí kamarádi. Rozebíráme spolu u lahve vína všechno možné - problémy v práci, s rodiči, vztahy a pomáháme si. Já mu třeba upeču bábovku a on mi spraví kapající kohoutek. Ale vídáme se výhradně doma. Několikrát jsem navrhla: "Ivane, a co zajít do kina nebo na večeři?" Ne. Můj nápad se nikdy nesetkal s nadšením. Kamarád pokaždé odvětil, že si můžeme pustit film v televizi nebo si jídlo nechat dovézt domů. Tak jsem to neřešila.

Časem se z našich domácích setkání stala tradice. Zkraje jsem k Ivanovi chodila v pracovním oblečení, ale za pár let jsme seděli u jednoho z nás na gauči v teplákách a vytahaném tričku. Prostě pohodlně. Proč se několik hodin tlačit v těsné sukni? Nutno podotknout, že jsme se oba plácali ve vztazích, a tak nás bavilo rozebrat situaci a pohled na věc nezúčastněnýma očima.

Mohlo by Vás zajímat:

Pavel (42): Stydím se za manželku. Objevila sociální sítě a teď s jejich pomocí ničí život celé rodině

Pochopila jsem, že se za mě stydí

Co se mi však minulý týden nestalo. Potkala jsem Ivana v baru. Seděl tam sám a já tam zašla unavená z nákupů s cílem dát si drink, než vyrazím domů. Kamarád mě pozdravil, ale vypadal, že nechce, abych si přisedla. "To je náhoda, Edit, pardon. Nemám čas, čekám na kamarády. Za minutku jsou tu," nervózně poposedával Ivan. Chtěla jsem s ním prohodit pár slov, než dorazí, ale kamarád byl jak na trní a stále se otáčel. Ještě jsem u něho stála, když dorazili kamarádi.

Rozloučila jsem se a při odchodu jsem zaslechla poznámky na svůj vzhled a hlavně váhu. Bohužel nelichotivé až urážející a vedl je Ivan. V tu chvíli mi došlo, proč se mnou tráví čas jen doma a nikdy ne ve společnosti. Styděl se za mě. Neunesl by, kdyby ho někdo viděl ve společnosti tlusté ženy. Nedej bože, kdyby si někdo náhodou myslel, že tvoříme pár. Tak povrchní můj mnohaletý kamarád byl. Vlastně je. Hodila jsem to za hlavu. Podobných poznámek jsem v životě už slyšela tolik, že mě to nerozhodí. Ale Ivan je pěkná sketa.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Tomáš (25): Rande naslepo dopadlo šíleně. Trochu se stydím, ale stejně se tomu musím smát