
Elena miluje celý život psy. Posledních pět let má psa i přímo doma. A bojuje s jediným negativem. Klíšťaty. Dokonce už měla i boreliózu. Ani letos se problému Elena nepostavila s předstihem. Její chlupatý miláček už měl několik klíšťat...
S manželem jsme čtvrt století. Jelikož žijeme v okrajové části města v domku, celý život chováme psy. Lovecké nebo společenské. Vždy jsme měli dva psy a byli venkovní.
Zvíře jako manželské pojítko
S manželem Luďkem jsme vychovali tři děti. Tím, že s námi v domě po určitý čas žili i moji rodiče, nezdála se mi výchova dětí náročná. Tak nějak se vždy někdo našel, kdo na ně dával pozor. Společně jsme pracovali, společně se stravovali a společně vychovávali děti. Vyhovovalo mi to. Mohli jsme si dovolit mít dva psy a věnovat se naší společné zálibě. Kynologii. Luděk se psy chodil na cvičák a naši psi měli i nějaké zkoušky poslušnosti.
O víkendech jsme celá rodina vyráželi na výlety do okolních lesů. Podle turistické mapy jsme prochodili snad všechny stezky v okolí. Děti, psi i rodiče. Velká, spokojená banda. A pak rodiče zemřeli, měli jsme jiné psy a děti vyrostly. Ale to je život. Před pěti lety jsme zůstali s manželem v domě sami. Venku nás hlídala smečka tří psů. „Elenko, špatně spím. Co kdybychom si udělali oddělené ložnice? Nic za tím nehledej, jen je to v mých očích praktická záležitost. Nebudeme se rušit a budeme se samozřejmě navštěvovat,“ mrknul na mě Luděk.
Chlupatý miláček pro duševní rovnováhu
Nebojuju tam, kde není o co. Přistoupila jsem na manželův požadavek. První týden jsem se cítila osamocená a litovala se. Z velké rodiny během pár let nezbylo nic a zůstala jsem nakonec sama v pokoji. Ale nemám sebelítost v povaze. Koupila jsem si německého pinče Ferdu, který si okamžitě zamiloval spánek v mé posteli. Ferda mi dělá společnost. Mluvím na něho a neskutečně uklidňuje mou mysl. Někdy mám z práce v hlavě plno stresu. Během pár minut, co Ferdu hladím, vnímám vnitřní klid.
A musím se smát naší smečce psů. Tři obři a skřítek Ferda. Je to legrační pohled. Vlčák, ohař, labrador a hlídá je pinč, který má ego minimálně tak velké jako pitbul. Velcí psi jsou klidní a vyrovnaní. Skřítek je neposeda a neustále okolo nich běhá, štěká a má potřebu zachraňovat svět. Jsem ráda, že se psi snesou a Ferdu mohu bez obav pustit na zahradu. U venkovních psů jsme nikdy tak úzkostlivě nedbali o hygienu a čistotu. Když jsem viděli klíště, samozřejmě jsme ho vytáhli. Ale pokud bylo zakousnuté někde v srsti na těle, neměli jsme šanci ho najít. A neřešili jsme to.
Březen byl začátkem klíšťat
Ferdu má asi čtyři roky a celý minulý rok jsem se léčila s boreliózou. Chodila jsem do zaměstnání, ale byla jsem neskutečně unavená a necítila jsem se ve své kůži. Až rozbory krve odhalily onemocnění a pomohla mi až třetí antibiotika. Dnes už se cítím zase dobře. Jen jsem úzkostlivější. Neustále Ferdu prohlížím a než ho pustím do postele, každý večer ho otřu vlhkým ubrouskem a důkladně prohlédnu, nemá-li klíště.
Bohužel minulý týden jsem objevila, že po procházce v lese měl zakousnutá hned čtyři klíšťata. Byla jsem překvapená. Vzhledem k tomu, že byl teprve březen a noční teploty šly neustále k nule, tak se mi zdálo, že ještě není doba na aktivní klíšťata. Mýlila jsem se. Ihned jsem klíšťata odstranila. A zajela jsem do lékárny pro tabletky proti klíšťatům. Pes doma je radost, ale toto je jediné negativum. Naštěstí řešitelné. Ferda mi dává tolik radosti a lásky, že to ani slovy neumím vyjádřit.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.