
Milena je v patové situaci. Miluje přítele a má ráda i jeho psa, ale rozhodně ho nechce mít u postele během jejich milování.
Pár jsme s Ivanem už půl roku, vše by bylo skoro dokonalé, kdyby přítel neměl psa. Ten je s ním v jeho malém bytu všude, tedy i v ložnici! A to mi samozřejmě vadí. Když nám jednou během intimní chvilky skočil na postel, na rozdíl od Ivana jsem se nesmála. Prý si chtěl jen také „hrát“. Celá situace mi přišla trapná a poněkud nechutná.
Jsou prý jedna duše
Ivan má jednopokojový byt a psa, se kterým je, jak říká, jedna duše. To, že to myslí naprosto vážně, jsem pochopila hned první večer, kdy jsem u něj poprvé přespávala. Sotva jsme se na gauči políbili, pes seděl v pozoru před námi a upřeně nás sledoval. „On je zkrátka zvědavý jako opička, viď Maxíku…“ přerušil příjemnou chvilku Ivan a začal mluvit na psa. Ten si lehl a my pokračovali.
Když jsme byli v nejlepším, začal Max kňučet! Ale tehdy mi to ještě moc nevadilo. Ivan to také nekomentoval. Vášeň, která provází začátky vztahu mi jednoduše ucpala uši. Jenže vše se opakovalo i příště a pak znovu… U nás jsme se bohužel scházet nemohli, mám také malý byt a doma dospívajícího syna.
Skočil na postel!
Max je hodný pes; poslouchá, neštěká, nepere se, neloudí, jen je na svém pánovi hodně závislý, stále si ho hlídá a chce být poblíž. Chápu to, ale co je moc, to je příliš! Když nám jednou během sexu skočil do postele, přetekl pohár mé trpělivosti.
„On si myslí, že si hrajeme, já se s ním občas z legrace peru, tak se chtěl asi přidat. Viď Maxíčku?“ komentoval situaci jeho tolerantní páníček, čímž vše rozhodně nezachránil. Naopak! „Ivane, to už je na mě moc. To je jak z nějakého úchylného filmu! Jdu domů!“ rozčílila jsem se a odešla. Tři dny jsme pak spolu nemluvili. Ale mám přítele ráda, a když mi zavolal, usmířili jsme se.
Jsem bezradná
Ivan si poté domluvil hlídání s rodiči, ti byli jediní, kteří mohli Maxe normálně hlídat, u všech jiných lidí seděl u dveří a vyl a klidně několik dní nejedl. Strávili jsme tehdy romantický víkend na horách – bylo to jako bychom byli na líbánkách. Jenže nyní jsem opět v každodenní realitě.
Přítel zkouší během našich hezkých chvilek zavírat Maxíka do koupelny, jinam to v bytě nejde, ale pes tam vyje a skáče na kliku, a tak stejně nemáme klid. Jsem naprosto bezradná, Ivana mám ráda, jeho psa vlastně také, ale v posteli ho rozhodně nechci!
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.