Eliška (28): Syn se ještě ani nenarodil a už jsme se s mužem hádali o výchově. Pak přišla rána osudu, která nás usmířila

S Honzou (33) jsme si dítě přáli a moc se na něj těšíme. Začali jsme hodně mluvit o výchově a budoucnosti. Bohužel máme na všechno kolem dítěte odlišný názor, a tak se obávám, že to nebude tak jednoduché.

Mohlo by Vás zajímat:

Viktorie (29): Už skoro rok se marně snažíme o miminko. Manžel mě teď hluboce ranil svým prohlášením

Zjistili jsme, že se neshodneme na výchově

Vždy jsem chtěla děti a na těhotenství jsem i ve svém mladém věku čekala poměrně dlouho. Dost jsem první měsíce prožívala a neuvažovala do daleké budoucnosti, abych snad něco nezakřikla. Jsem v šestém měsíci, uklidnila jsem se a začala si to konečně užívat. S Honzou jsme se rozpovídali o našich představách ohledně budoucnosti našeho synka a jeho výchovy a já se nestačím divit.

Máme na všechno velice odlišné názory. Například já bych ho ráda vedla k tomu, aby měl umělecké zázemí. Honza tvrdí, že zásadní je sport. Syna si představuje s hokejkou nebo fotbalovým míčem, kdežto já u klavíru, se štětcem nebo v nějakém dramatickém kroužku. Sport považuji za něco vedlejšího a nesnáším dril nebo časté tréninky u dětí.

Každodenní sport dětem podle mě kazí dětství, představu o cíli a úspěchu. Nehledě na to, že jejich časový rozvrh pak ovlivňuje celou rodinu. A další věc je vzdělání. Já bych ráda s malým zůstala doma co nejdéle. Nechci ho nutit chodit do školky a nevyhýbám se ani individuálnímu vzdělávání. První stupeň se dá zvládnout bez institucí. Honza si myslí, že jsem padlá na hlavu.

Mohlo by Vás zajímat:

Věra (58): Vyčítám si, že jsem syna vychovala špatně. Chová se k ženě hrozně a ona mlčí

Každý pocházíme z úplně jiného prostředí

Několikrát jsme se doma pohádali a nastala podivně dusná atmosféra. Je evidentní, že máme na výchovu dítěte značně odlišný pohled. Ono se stačí podívat na naše rodinné zázemí. Honzovi rodiče jsou oba trenéři atletiky. Manžel měl spartánskou výchovu. U nás byla pohoda, pořád návštěvy a intelektuální pozadí. Nikdo nás do ničeho nenutil.

Rozhodla jsem se tedy neřešit školy, když se dítě ani nenarodilo, jenže máme problém i s pokojíčkem. Já zatím žádný budovat nechci. Myslím, že první rok či dva bude syn spát s námi v ložnici. Nehodlám ho zavírat v jiné místnosti, která se nám zatím hodí jako pracovna. Pokojíček vybudujeme později, s čímž manžel nesouhlasí.

Nechal se slyšet, že dítě má mít od narození svou postel ve vlastním prostoru. Nechce mít pomíchané všechny věci najednou, hračky patří pouze do dětského pokoje a podobně. Jsem z jeho názorů dost rozpačitá. Vyptávám se známých a rady jsou individuální. Honza se na mě zlobí, protože prý stejně bude všechno po mém.

Mohlo by Vás zajímat:

Zuzka (35): Děti miluji, ale další těhotenství mě donutilo k těžkému rozhodnutí

Nakonec zasáhl osud

Já samozřejmě nechci, aby byl Honza nespokojený, zatímco já si pojedu vlastní režim. Musíme vymyslet kompromis a nebude to snadné. Možná mě to příliš stresovalo, protože jsem začala mít v těhotenství komplikace a skončila v nemocnici na kapačkách.

Dost nás to oba vyděsilo a naše spory šly stranou. Vypadá to, že poslední trimestr bude rizikový, a tak se přestávám děsit, co bude dál. Nejdůležitější je, abychom byli všichni zdraví. Pokojíčky, sport nebo hra na klavír jsou naprosté malichernosti.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Radka (31): Příteli je moje těhotenství úplně ukradené. Odmítá chodit na vyšetření a pohyby miminka přirovnává k Vetřelci