Věra je nešťastná ze svého syna Jaromíra. Začala si všímat, jak se poslední dobou chová ke své manželce Tereze, a vyčítá si, že to je její vina.
S manželem jsme měli jen jedno dítě, syna Jaromíra (35). Bohužel, když mu bylo deset, manžel nás opustil a já na něj zůstala sama. Snažila jsem se, jak jsem mohla, abych mu dala všechno.
Byl slušně vychovaný
Nikdy jsem s ním neměla žádný problém, brala jsem ho jako parťáka a on se vždycky choval slušně. Co vím, tak měl tři vztahy a s tou poslední, Terezou, se oženil. Tereza je hodná ženská, milá, skromná, a když porodila Tomáška, často ke mně jezdili na návštěvu.
Byl pořád podrážděný
Je to tak rok, kdy jsem si začala všímat, jak s ní Jaromír mluví. Odsekával jí, napomínal ji, a když chtěla cokoliv říct, nenechal ji domluvit. „Prosím tě, mlč a radši se věnuj malému,“ říkával. Nechtěla jsem se do toho míchat, ale při dalších návštěvách se to už nedalo ignorovat.
Jednou přijel sám, a když jsem se zeptala, kde je Tereza, naštvaně prohodil, že doma. „Mami, musí uklízet a vařit, ona je totálně neschopná,“ stěžoval si. Snažila jsem se ho brzdit, aby takhle nemluvil, ale to ho ještě víc popudilo. „Je celý den doma a sedí na zadku, zatímco já musím makat.“ Chtěla jsem pomoct, tak jsem jí zavolala, jestli za ní můžu přijet. Když jsem dorazila, krásně to tam vonělo, Tereza vařila, vedle si hrál Tomášek a všechno bylo v pořádku. Během hodiny přijel Jaromír a už ve dveřích začal: „Už máš něco k jídlu, nebo sis zas válela šunky?!“ Překvapilo mě, jakým tónem s ní mluví.
Ani trochu se mi to nelíbí
Tereza mu s úsměvem nandala jídlo a chtěla mu dát pusu, on se ale odtáhl. „Nevidíš, že jsem unavený? Ty jsi byla celý den doma, není divu, že máš energii. Co ta špína na zemi? Tos to nemohla uklidit?“ Já se koukala, kde ji vidí. Nikde nic nebylo, ale Tereza hbitě stírala neviditelné skvrny. Pak dala jídlo mně i malému, a když si vzala talíř pro sebe, Jaromír do ní zase šil: „Neříkala jsi, že zhubneš? Podívej se na sebe.“ To jsem se už ozvala, aby se choval slušně.
Jenže on si otevřel pusu i na mě a byl oheň na střeše. Tereza se ho snažila udobřit, talíř vrátila zpět a kmitala kolem něj. Jen ať se nerozčiluje. Celou cestu domů mi bylo do pláče, jak se můj syn může takhle chovat ke své ženě. Pak mi to nedalo a volala jsem mu, abych si s ním promluvila, ale jediné, co jsem slyšela, bylo, že to je moje vina, protože neměl mužský vzor. Jestli jsem ho takto špatně vychovala já, tak je mi to nesmírně líto. Terezka si nechá všechno líbit a já se bojím, že když se ozvu, akorát to odskáče.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.