Emílie (32): Nevím, kdo je otcem mého dítěte. Kromě manžela je ve hře i můj kolega

Krátký, zdánlivě nevinný románek s kolegou Kamilem měl být jen chvilkovým únikem od mých problémů. Když skončil, byla jsem ráda, že manžel nic nezjistil. Všechno se změnilo, když jsem zjistila, že jsem těhotná. Nevím, kdo je otcem dítěte...

Mohlo by Vás zajímat:

Daniela (31): Čekám dítě a nevím, kdo je otcem. Manžel nebo milenec?

Měla jsem výčitky svědomí

Když jsem zjistila, že čekám dítě, zpanikařila jsem. Můj manžel Adam, který neměl o ničem tušení, byl nadšený. Každý den se jeho radost stupňovala a já předstírala, že je vše v pořádku. Adam plánoval budoucnost – vybíral jména, přemýšlel o dětském pokojíčku a všech těch věcech, které budoucí tatínkové dělají.

„Emílie, to je ta nejlepší zpráva, jakou jsem kdy slyšel! Budeme rodiči,“ říkával mi snad několikrát denně s úsměvem na tváři.

„Máš pravdu. Bude to úžasné,“ odpověděla jsem a snažila se, aby se mi nechvěl hlas. Bála jsem se přiznat svou chybu a topila se ve výčitkách svědomí. Adam byl plný lásky a důvěry, ale já mu nedokázala říct pravdu.

Pečoval o mě, nosil mi květiny, chodili jsme spolu na procházky a mluvili o budoucnosti našeho dítěte. To jen zhoršovalo mé výčitky. Věděla jsem, že nemohu žít ve lži, ale bála jsem se, že pokud mu povím pravdu, ztratím všechno, co jsme za ta léta spolu vybudovali.

Jen moje nejlepší kamarádka Marta si všimla, že něco není v pořádku. „Co se s tebou děje?“ zeptala se jednoho dne, když jsme se setkaly v kavárně. „Od té doby, co jsi oznámila těhotenství, jsi nervózní, jako by tě něco tížilo...“

„Nic se neděje,“ zalhala jsem. „Jen mě to všechno zmáhá – těhotenství, plánování, práce...“

„Znám tě. Něco skrýváš,“ řekla vážně.

Bylo těžké zatajit před Martou pravdu, ale ještě víc mě děsilo, co by se stalo, kdyby se to dozvěděl Adam...

Mohlo by Vás zajímat:

Stanislava (37): Pod tíhou stresu, že nemohu otěhotnět, jsem podvedla manžela. Čekám dítě, ale bojím se, že není jeho

Manžel zjistil pravdu

Adam netušil, že něco není v pořádku. Jenže jednoho dne našel na mém stole papír, který jsem tam nedopatřením nechala. Byl to seznam věcí, které jsem potřebovala probrat s Kamilem. Když jsem přišla domů, Adam seděl na gauči a nevěřícně se na mě díval.

„Co to má být?“ zeptal se a v rukou držel ten papír. „Proč jsi mi o Kamilovi nikdy neřekla?“

Srdce se mi zastavilo. Okamžik, kterého jsem se tolik obávala, byl najednou tady. Už jsem mu nemohla dál tajit pravdu.

„Adame, promiň... Byl to omyl, který se nikdy neměl stát. Ale to dítě... je možná tvoje,“ řekla jsem nejistě.

„Je možná moje?“ zopakoval nevěřícně. „Takže může být i jeho? Jak to myslíš?“

Bezmocně jsem tam stála a sledovala, jak se mu hroutí svět. Všechno, co jsme dlouhá léta společně budovali, se během chvilky rozsypalo. Nedokázal se s tím vyrovnat. Nejprve se snažil mluvit, pochopit, proč jsem to udělala, ale každé mé vysvětlení jeho bolest jen prohlubovalo. Den za dnem se uzavíral víc a víc, vyhýbal mi a já viděla, že jeho vztah ke mně se navždy mění.

„Nevím, jestli ti to někdy dokážu odpustit,“ opakoval jako mantru. „Zničila jsi všechno, co jsme měli. I naši budoucnost. Jak jsi mi to mohla udělat?“

Snažila jsem se ho přesvědčit, že to zvládneme, že naše manželství je silné, ale v očích jsem mu viděla, že jsem ztratila jeho důvěru. Adam se rozhodl odstěhovat. Nechal mě samotnou s mou bolestí a vinou...

Mohlo by Vás zajímat:

Berenika (37): Stalo se mi to nejhorší, co mohlo. Mám dcerku a netuším, kdo je jejím otcem

Zůstala jsem sama

Můj manžel, kterého jsem milovala a ještě stále miluju, odešel. Čekám dítě, které mi připomíná mé chyby. Každý další den je těžší než ten předchozí. Po Adamově odchodu ztratilo všechno smysl. Zůstala jsem sama s obrovskou tíhou na ramenou.

Kamil, přestože věděl, že by mohl být otcem, zůstal stranou. Rozhodli jsme se, že dítě spolu vychovávat nebudeme, což jen prohloubilo mou osamělost.

Pravda zničila mé manželství, ale dala mi cennou lekci – každý čin má své důsledky. Teď musím žít nejen pro sebe, ale i pro své dítě. Potřebuje mě a já najdu způsob, jak se znovu postavit na nohy. Někdy mám pocit, že je vše ztraceno, že už není naděje na lepší život. Ale v momentech největšího zoufalství si připomínám, že mám před sebou nový život. Právě moje dítě mi dává sílu jít dál...

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Bára (31): Jsem těhotná. Nevím, jestli je otcem můj manžel nebo jeho bratr

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.