Erika (31): Svatební salon mě podrazil. Nakonec jsem se musela vdávat v šatech ze second handu

Svatbu jsme plánovali skoro rok. Měla být malá, jen s rodinou a pár přáteli, ale chtěla jsem, aby všechno bylo hezké. A hlavně jsem chtěla jediné – šaty, ve kterých se budu cítit dobře. Věděla jsem přesně, co hledám, a po dlouhém vybírání jsem si jedny konečně vybrala.

Mohlo by Vás zajímat:

Petra (29): Těšila jsem se, až si ve svůj velký den obléknu svatební šaty. Ráno ale místo toho přišel šok

Po doručení mě čekal šok

Krémové, s krajkovým vrškem a áčkovou sukní, pohodlné, lehké, žádné princeznovské kýče. Vešla jsem se do nich bez problémů a cítila se krásně. Salon mi slíbil, že mi je nechají upravit přesně na míru a pošlou domů tři dny před svatbou. To mi přišlo dostatečně včas.

Když kurýr konečně dorazil, podepsala jsem převzetí a běžela rozbalit balík. První věc, kterou jsem si všimla, byl úplně jiný materiál. Místo měkké krajky lesklý satén. A místo áčkové sukně úzký střih, do kterého bych se nevešla ani před pubertou. Byly to šaty o několik čísel menší. Nejen že to nebyl ten model, co jsem si objednala, ale navíc ani neseděly. Nechápala jsem, co se stalo.

Zavolala jsem do salonu. Dovolala jsem se až napotřetí. Řekli mi, že to jsou ty šaty, které jsem si vybrala. Tvrdili, že objednávka odpovídá a že chyba není na jejich straně. Žádné omluvy, žádná nabídka náhrady, nic. Prý pokud nesedí, můžu je vrátit, ale že jiné k odeslání už nemají. Prý je svatební sezona a všechno je rezervované. Tohle mi řekli tři dny před svatbou.

Mohlo by Vás zajímat:

Vladěna (30): Zatímco jsem si vybírala svatební šaty, přítel si začal s mou matkou. Přistihla jsem je v posteli

Měla jsem šaty ze sekáče

Seděla jsem na gauči a nevěděla, jestli mám brečet nebo křičet. Volala jsem mamce, kamarádce, snažila se vymyslet nějaké řešení. V půjčovnách nic. V konfekci nic. Nakonec mě kamarádka vzala do jednoho second handu, kam prý občas vozí i společenské věci.

Tam jsem našla jednoduché bílé šaty, úplně jiné, než jsem si představovala. Byly trochu kratší a potřebovaly upravit ramínka, ale byly jediné, do kterých jsem se vešla. Stály osm set a ačkoli nevypadaly jako moje vysněné šaty, aspoň jsem nemusela jít k oltáři nahá.

Moje vysněná svatba proběhla. Všichni říkali, že mi to sluší, že ty šaty jsou možná nakonec i hezčí, než kdybych měla ty původní. Jenže já vím, že jsem si na vlastní svatbě připadala jako někdo cizí. A pořád mě mrzí, že kvůli něčí chybě – nebo možná lži – jsem přišla o něco, na co jsem se tak těšila. Nikdo se mi z toho salonu už nikdy neozval.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Lída (31): Sestřenice se mi vecpala na svatbu. Neunesla, že není středem pozornosti a celou ji zničila