Evelína (29): Díky šatníku mojí babičky chodím originálně oblečená. Ve skříni nalézám stylové skvosty

Moc jsem si přála najít svůj originální styl. Něco, co by mě charakterizovalo. Něco, čím bych se odlišovala. A hlavně něco, v čem bych se cítila dobře.

Mohlo by Vás zajímat:

Albert (45): Dceru trápí jedna zvláštní učitelka. Je jak vystřižená z historického filmu a žáky hodnotí podle oblečení

Dětství na základní škole bylo fajn

Naše rodina je obyčejná. Nikdo se o módu nezajímal. Někdy, když jsem se dívala na maminku, nechápala jsem kombinace, které byla schopná si obléknout. K sukni s divokým vzorem si vzala tričko s květinovým vzorem. Dva naprosto nesourodé kousky jak barevně, tak vzorem. A bylo jí to jedno. Byla oblečená, svůj účel to splnilo. Ale já jsem byla jiná. Oblečení mě zajímalo a rozčilovalo mě, že z patnácti dívek ve třídě jsme čtyři měly stejné kalhoty z obchodního řetězce.

Po základní škole jsem chtěla jít studovat textilní průmyslovku. Chtěla jsem se naučit něco o látkách, střihách a být blíže světu módy. Jenže to moji praktičtí rodiče nedovolili. Viděli mě jako slečnu v kanceláři. Rodiče jsou dělníci. A tak práce v kanceláři pro ně znamenala pohodlný život na úrovni. A tak jsem nastoupila na ekonomickou školu. Školu plnou mladých dívek. Ty, které pocházely z bohaté rodiny, měly nádherné oblečení. Moderní a měly ho hlavně hodně.

Mohlo by Vás zajímat:

Pavlína (42): Návštěva u známých se mi pěkně prodražila. Odešla jsem se zničeným oblečením, ale nikdo to neřešil

Na střední škole jsem chodila v tričku a džínách

Abych se trochu odlišila a ozvláštnila své oblečení zakoupené v obchodních domech, začala jsem si ho upravovat. Takže jsem si vyšila na kalhoty různé vzory. Někam kytky, někam jsem našila aplikaci s korálky. A to samé na svetry. Ty mi pletla mamka a nevypadaly hezky. Byly upletené z vlny a všechny měly jeden střih. A tak jsem si sehnala koženku a přišívala jsem na přední stranu různé vystřižené motivy. Listy, květiny nebo abstrakci.

Trochu jsem své obyčejné oblečení pozvedla, ale nebylo to ono. V létě jsem chodila na brigádu a za ušetřené peníze jsem kupovala oblečení z druhé ruky. Jak v kamenných obchodech, tak na internetu. Když mi bylo devatenáct, zemřela mi babička. Rok jsme nikdo nedokázal jít do jejího domečku a začít ho vyklízet. Byla to pro nás bolavá ztráta, jelikož babička byla laskavá a milující žena. Potřebovala jsem společenský kabát na maturitní ples a mamku napadlo, že babička měla krásný hnědý kabát s pravou kožešinou.

Mohlo by Vás zajímat:

Pavlína (19): S nelibostí sleduji, jak moje nevlastní sestra má vše. Já kupuji oblečení z druhé ruky

Módní kousky z babiččiny skříně mě nadchly

„Mami, ten kabát je skvělý,“ jásala jsem. A to byl začátek mého stylu v oblékání. „Mami, hlavně žádné oblečení nevyhazujte. Po maturitě se na to podívám a určitě budu něco nosit,“ požádala jsem mamku. Po skončení střední školy jsem si dala dva měsíce prázdnin. Posledních před nástupem do zaměstnání. To byl čas, který jsem strávila v babiččině domě. Překvapilo mě, že jsme s babičkou měly podobnou postavu a spoustu věcí mi bylo bez toho, abych je musela nechat upravit.

​Babička měla ve skříni krásné kostýmky, halenky a sukně. Retro oblečení. Podobné vídám na sociálních sítích. Některé ženy tento styl vyznávají a moc jim to sluší. I já se v oblečení cítila dobře. A když jsem ve skříni objevila jednobarevné baretky na hlavu nebo slámové klobouky s vyměnitelnými stuhami z látek ladících ke kostýmkům, věděla jsem, že je to ono. V duchu jsem děkovala babičce, že oblečení z dob, kdy byla mladá, nevyhodila a pečlivě se o něj starala. Dokonce nosím i jedny její boty a kabelku. Zkrátka babička mě oblékla od hlavy až k patě. A v nové práci mi skoro všichni můj styl pochválili. 

​​Další příběhy ze života →

​​

Mohlo by Vás zajímat:

Monika (52): Jeli jsme si do Prahy koupit oblečení. Po hrůzném zážitku z okruhu se začínám bát na silnicích