Pavlína žije pouze se svojí matkou, která je v invalidním důchodu. Otec Pavlíně platí řádně alimenty, ale v rodině zkrátka nejsou peníze. Pavlína smutně sleduje, jak její nevlastní sestra Světlana má vše, na co si vzpomene.
Když jsem byla malá, rodiče se rozvedli. Krátce na to začala mít mamka zdravotní problémy a skončila v invalidním důchodu. Má Bechtěrevovu nemoc. Chodí v předklonu a má silné bolesti.
V naší rodině jsme dřeli bídu s nouzí
Celý život jsem měla ošklivý nábytek v dětském pokojíčku. Každý kus byl jinak barevný a kdo nám co dal, to tvořilo vybavení našeho bytu. Mamka zkrátka nemohla chodit do práce, a tak nám musel stačit její invalidní důchod a alimenty, které pravidelně posílal otec. Ten se pár let po rozvodu znovu oženil a narodila se mu další dcera. Moje nevlastní sestra Světlana. Vídáme se pravidelně. Světlana je o pět let mladší.
Otec dva víkendy v měsíci vezme mě i Světlanu a jezdíme po Čechách na výlety. Pokaždé někde přespíme a od soboty do nedělního podvečera jsme spolu. Od dětství vnímám, jak Světlana má vše a já vedle ní vypadám jako hastroš. Světlana má moderní oblečení. Má ho sladěné do posledního detailu. Já oblečení kupuji z druhé ruky. A nosím ho dokud se nerozpadne.
Od šestnácti na brigádě, to je moje realita
Ač se táta o mě stará, nestačí to. Vše je drahé a alimenty pokryjí jen náklady na školu a stravu. Pokud chci něco nad rámec, musím si na to vydělat. Takže jsem chodila celý rok několikrát týdně na brigádu, abych mohla v létě s kamarádkami na dva týdny k moři do Bibione v Itálii. Když mám svátek nebo narozeniny, táta mi koupí nějaké oblečení. Neznám, co to je chodit do kina nebo do restaurace. To jsou pro mě výdaje, které si musím odpustit.
Světlana má vše. Dostává vysoké kapesné a z vyprávění mi došlo, že má neomezené finanční možnosti. Je mi smutno z toho, že má otec dvě dcery, které mají naprosto odlišnou životní úroveň. Jedna si žije nad poměry a druhá je socka. Teď jsem ve čtvrtém ročníku střední školy a už teď si šetřím peníze, abych měla něco do zásoby až začnu studovat vysokou školu. Hodně jsem zvažovala možnost, že po maturitě půjdu pracovat. Ale podržel mě otec a řekl mi: "Pavlínko, nebudeš mít vše, ale zaplatím ti potřeby do školy, ubytování a jídlo. Na ostatní si musíš vydělat nebo ti musí přispět máma."
Jsem zocelená z tvrdého života
Táta mě rozbrečel. Vím, že se nemůžu srovnávat s nevlastní sestrou. Vím, že ona žije v rodině, kde jsou dva vydělávající rodiče. Vím, že moje máma je v invalidním důchodu a táta mi dává hodně peněz. Ale přesto mi je to líto, když vidím, jak si moje nevlastní sestra žije. Ona má vše a já si musím tvrdě vydřít i to málo, co mám. Připravuji se na skutečnost, že budu muset celou vysokou školu chodit na brigády, abych to finančně vše zvládla.
Ale vidím jako důležité, abych měla vzdělání, díky kterému budu mít lepší startovací pozici. Proto ještě vydržím pět let v bídě. A snad se jednou budu mít líp a vyškrábu se na životní úroveň alespoň takovou, že si budu kupovat nové oblečení, budu bydlet v hezky zařízeném bytě a moje děti se budou mít dobře. To je pro mě hnací motor. Mít se líp. Utrhnout od života vše, co půjde.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.