Evelína (30): Dostala jsem od přítele vysněnou gumovou kachničku. Kvůli ní jsem pak způsobila poprask v metru

​Už od dětství patřím mezi vášnivé sběratele. Líbí se mi různé věci - hrníčky, starožitnosti… Ale na rovinu přiznávám, že nejvíce to u mě vyhrávají hračky. Plyšáci nebo třeba figurky z filmů. Protože ale v našich podmínkách moc nadšenců jako já není, shání se některé věci těžko. Přesně tak začal i příběh růžové gumové kachničky.​

Mohlo by Vás zajímat:

Šárka (32): Po třicítce mě přepadla nutkavá potřeba chodit do hračkářství. Má to překvapivý důvod

Přítel náhodou objevil moji vysněnou kachničku

Seděla jsem doma u internetu a jen tak procházela weby. Běžná kratochvíle, když tu náhle vidím nádhernou věc. Růžovou kachničku do koupele, jejíž zádíčka zdobí cosi jako abstraktní umění. Vím, kdekdo by řekl, že jde o hloupost, ale já se úplně zamilovala. Tak moc, že jsem o ní po nějaké době opatrně řekla i svému příteli.

Vítek je, a už tehdy byl, na mé sběratelské vášně zvyklý, takže ho to nijak nepřekvapilo. Horší už ale bylo, že kachničku nikde neměli. Prošli jsme kdejaký obchod, e-shop, ale pořád nic. Kachniček plno, jen ne ta pravá. Když už jsem několikaměsíční pátrání skoro vzdala, přišla zničehonic radostná zpráva. Vítek ji náhodně objevil na služební cestě. Nemohla jsem tomu uvěřit a už se těšila, až přijede domů. Ona růžová krasavice byla podle Vítkova snímku tou mou vytouženou.

Mohlo by Vás zajímat:

Nela (29): Bez milování nevydržím ani den. Můj přítel je z toho zoufalý, dokonce mi pořídil do ložnice hračku

Slavnostní předání kachničky

Uběhlo pár dní a Vítek přijel do Prahy. Protože jsme ale bydleli každý zvlášť, trvalo ještě chvíli, než jsme se sešli. O to více jsme si ale chtěli slavnostní atmosféru předání vychutnávat. Dali jsme si schůzku v kavárně v centru a oslavovali. Kromě kávy přišlo na řadu i nějaké to víno a samozřejmě dáreček, určený (nejen) k narozeninám.

"Kachnička!“ zajásala jsem a Vítka samou radostí políbila. Atmosféra byla příjemná, přičemž v lehkém ovínění jsme pak jeli metrem ke mně domů. Stáli jsme, zastávka míjela zastávku, když tu náhle se za mými zády odehrálo cosi, na co jen tak nezapomenu.

Mohlo by Vás zajímat:

Želmíra (30): V synově pokoji mě překvapil duch, který si přišel pro hračku. Ještě nikdy jsem se tak nebála

V metru jsme se kvůli kachničce ztrapnili

Stále v dobré náladě jsem něco vyprávěla, když tu jsem v odrazu na okně zaznamenala cosi zvláštního. Za námi stál totiž pár mladých lidí, kteří se smáli, bavili a… z ruky do ruky si najednou předávali moji kachničku! Okamžitě jsem zbystřila, zda je to skutečně ona, a byla!

Metro nemetro, ihned jsem se za nimi vydala s tím, že to, s čím si hrají, je moje. Zatímco děvče pouze vyděšeně koukalo, jeho přítel se smál. Nechápal totiž, o co jde, dokonce ani poté, když jsem mu kachničku vytrhla z ruky s vysvětlením, že je sice milé, že ji sebrali ze země, ale že já jsem skutečný majitel, který ji nedopatřením ztratil.

Už už jsem s kachničkou v ruce vítězně mířila zpět, když v tu chvíli přišel i Vítek a s ním nečekané rozuzlení. Otevřel totiž tašku a kachnička, kterou mi dnes v kavárně předal, se nikam neztratila. Ležela mezi ostatními věcmi a my najednou viděli kačenky dvě. Když se tím celý omyl vysvětlil, všichni jsme se od srdce zasmáli. Pár brzy vystoupil a já pak s Vítkem až domů řešila, jak vysoká je pravděpodobnost, že se něco takového stane. Dvě těžko sehnatelné kachničky na jednom místě, dokonce v jednom voze metra! Neuvěřitelné.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Jiřina (30): Dostala jsem intimní hračku ve tvaru rtěnky. Tchyně ji našla a chtěla vyzkoušet

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.